Co přivede seniorku z Vídně na Letní školu VHÚ Praha? Pátrání po dědečkovi i bitva u Sokolova
Johanna Posset, seniorka z Vídně, se díky Letní škole VHÚ Praha zaměřila na hledání osudu svých předků bojujících ve první světové válce, ale její největší zájem vzbudilo pátrání po čase stráveném dědečkem na italské frontě. Program čtvrtého dne zaměřený na osudy běžných vojáků jí poskytl konkrétní směr, který si po návratu hodlá rozpracovat, a mimo to si během exkurzí a výstav uvědomila historické souvislosti válečného období. Příběh ukazuje, jak Letní škola pro seniory VHÚ Praha kombinuje historické přednášky, prohlídky a diskuse a umožňuje účastníkům prohloubit zájem o vojenské dějiny i osobní genealogické pátrání.
Čtyři dny, osm programových bloků, několik různých témat vojenských dějin a také prostor pro otázky a rozhovory. Druhý ročník Letní školy pro seniory Vojenského historického ústavu Praha se uskutečnil od 24. do 27. srpna v Armádním muzeu Žižkov a na dalších místech spravovaných VHÚ Praha. Mezi účastníky byla také Johanna Posset z Vídně. K účasti ji přivedl zájem o bitvu u Sokolova, nakonec ji ale nejvíce zaujalo pátrání po osudech konkrétních lidí, kteří prošli první světovou válkou.
O Vojenském historickém ústavu Praha věděla už dříve. Na jeho webové stránky se ale tentokrát dostala z trochu jiné cesty. Hodně cestuje a letos na jaře navštívila mimo jiné ukrajinský Charkov. Právě tam se začala podrobněji zajímat o bitvu u Sokolova.
„V rámci návštěvy Charkova jsem se začala zajímat poprvé skutečně o tu bitvu u Sokolova. A když jsem byla zase doma, tak jsem si začala dělat takový seznam, co všechno musím zjistit a rešeršovat. Zjistila jsem, že nějaké materiály najdu právě u vás,“ vypráví.
Při hledání dalších informací narazila na webu VHÚ Praha také na pozvánku na Letní školu pro seniory. A právě název programu ji zaujal, měl pro ni totiž osobní význam. Už jako studentka v 80. letech jezdila z Vídně do Prahy na Letní školu slovanských studií.„Kdybyste tam psali, že nás čeká řada přednášek, historických přednášek nebo historický seminář, cokoliv, tak bych si toho nevšimla. Ale název letní škola – to bylo rozhodující.“
Do Armádního muzea Žižkov přijela na čtyřdenní program, který spojil přednášky, komentované prohlídky, filmové projekce i besedu s odborníky. První den začal přednáškou historika Jaroslava Láníka o činnosti a historii Vojenského historického ústavu Praha a pokračoval komentovanou prohlídkou Národního památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici.
Další den patřil letecké historii. Miroslav Khol představil vývoj leteckých sbírek v českých zemích a Československu a historii vzniku Leteckého muzea Kbely. Na něj navázala komentovaná projekce Milana Hrubého s filmovými záběry letiště Praha-Kbely a leteckého muzea od 20. do 90. let 20. století.
Ve středu se účastníci přesunuli do Kbel, kde je Miroslav Khol a Jan Šíma provedli jednotlivými expozičními hangáry. Johanna Posset přitom nebyla v Leteckém muzeu poprvé. Přesto ji potěšilo, že prohlídka nebyla zaměřená především na technické podrobnosti, ale spíš na historické souvislosti.
„Tam jsem taky už byla předtím, ale ten pán, který dělal tu všeobecnou prohlídku, to nepojal tak technicky, jak jsme se my ženy tady obávaly. Ale spíš historicky, takže to bylo hodně dobré.“
Ve čtvrtek přišla na řadu přednáška Marka Fišera o tom, jak pátrat po osudech obyčejných vojáků z první světové války. Pro Johannu Posset byla zvlášť zajímavá. Její dědeček totiž za války sloužil na italské frontě a rodina má díky genealogickému pátrání zmapované své kořeny až do třicetileté války. Podrobnější informace o dědečkově válečné službě ale zatím chybějí.
Na přednášku Marka Fišera navázala komentovaná prohlídka výstavy Barvy války s Ilonou Krbcovou. Výstava v Armádním muzeu Žižkov představuje díla českých výtvarníků, jejichž tvorbu a život ovlivnila první světová válka, a ukazuje také méně známé podoby válečného umění.
Právě pátrání po osudech vojáků tak Johanně Posset otevřelo další téma, kterému se chce po návratu domů věnovat. „Můj dědeček válku přežil. O jeho pobytu v Itálii a o tom, co tam během války prožil, toho ale moc nevíme. Takže právě tomu bych se teď asi chtěla věnovat.“