19.5.2026 14:16

Knihovna Jána Langoše se vrací: prostor pro paměť i bádání

Kultura Státní instituce Školství

Česká republika - Hlavní město Praha Ústav pro studium totalitních režimů ČR Petra Jungwirthová

Knihovna Jána Langoše se po několikaleté pauze znovu otevírá veřejnosti na jaře 2026 v Paláci Archa v Praze, a nabídne téměř 14 000 svazků zaměřených na dějiny totalitních režimů v českém i širším evropském kontextu. Jejím cílem je podpořit systematické studium a odbornou diskusi, primárně pro badatele, studenty a odbornou veřejnost, ale dveře má otevřené pro všechny zájemce o moderní dějiny; návštěvníci budou mít knihovnu k dispozici v 2. patře a veřejnosti bude pravidelně přístupná v úterý a ve čtvrtek. V plánech jsou vzdělávací a badatelské aktivity, semináře, konzultace a tematická setkání, s postupnou digitalizací vybraných materiálů a vznikem Centra pro československé válečné dopisy a deníky. Knihovna si klade za cíl být místem s otevřeným přístupem k informacím a kontextem pro pochopení složitých historických témat, podporovat kritický a nezávislý výzkum a sdílení poznatků.

AI shrnutí

Knihovna Jána Langoše při Ústavu pro studium totalitních režimů se po několikaleté pauze znovu otevírá veřejnosti a vrací se do plného provozu. V modernizovaných prostorách Paláce Archa v Praze nabídne téměř 14 000 svazků zaměřených na dějiny totalitních režimů v českém i širším evropském kontextu a poskytne zázemí pro systematické studium i odbornou diskusi. Knihovna navazuje na odkaz Jána Langoše, který prosazoval otevřený přístup k informacím a podporu nezávislého historického výzkumu. Návštěvníci knihovnu najdou ve 2. patře Paláce Archa a veřejnosti bude pravidelně přístupná v úterý a ve čtvrtek. Na další podrobnosti jsme se zeptali Martina Lukeše, vedoucího Knihovny Jána Langoše.

Knihovna Jána Langoše se po několika letech znovu otevírá …

Knihovna byla přes osm let nepřístupná veřejnosti. Její znovuotevření znamenalo od základu vytvořit prostor knihovny v rámci nového sídla Ústavu, stěhování fondu i obnovu činností, které byly v důsledku dlouhodobého uzavření utlumené nebo zcela přerušené.

Na jaký typ čtenářů se zaměřuje?

Primárně na badatele, studenty a odbornou veřejnost, ale dveře jsou otevřené všem zájemcům o moderní dějiny. Náš fond je sice tematicky poměrně úzce vymezený, ale dotýká se témat, která jsou často stále živá a aktuální. Věříme, že může oslovit i širší publikum, které chce porozumět minulosti v její komplexnosti a souvislostech. Období totalitních režimů je koneckonců nejen kapitola dějin, která nesmí upadnout v zapomnění, bagatelizaci či relativizaci, ale také je ve veřejném prostoru dodnes přítomná v nejrůznějších podobách.

Co všechno její fond obsahuje?

Spravuje téměř 14 000 knihovních jednotek a soustřeďuje se především na dějiny totalitních režimů na území České republiky. Zahrnuje období druhé republiky, protektorátu i komunistického režimu, a to v širším evropském i světovém kontextu. Nechybí ani publikace věnované ideologiím, jejich vzniku, vývoji i mechanismům fungování a pádu. Fond je srovnatelnou měrou tvořen současnou odbornou literaturou i dobovými dokumenty. Čtenář zde ale nalezne i řadu sborníků, zabývajících se např. regionálními dějinami, či fond periodik.

Jak se odkaz Jána Langoše promítá do názvu?

Ján Langoš byl symbolem otevřenosti a důrazu na svobodný přístup k informacím. Tento princip je pro nás zásadní. Snažíme se, aby knihovna byla místem, kde jsou informace dostupné bez ideologických omezení a kde je podporován kritický a nezávislý výzkum.

Knihovna Jána Langoše, spojená s činností Ústav pro studium totalitních režimů, byla poprvé slavnostně otevřena 29. října 2008. Jejím cílem bylo zpřístupnit odborné i širší veřejnosti literaturu zaměřenou na moderní dějiny, zejména na období nacismu a komunismu, a stát se důležitým zázemím pro badatele i studenty. V následujících letech však knihovna postupně přestala plnit svou funkci a od začátku roku 2017 dobu byla uzavřena a v podstatě nefungovala. Nová kapitola v její historii přichází až po letech, kdy podmínky umožnily knihovnu obnovit a znovu otevřít veřejnosti. K tomuto znovuotevření dochází na jaře roku 2026 v pražském Paláci Archa. Od jejího prvního otevření tak uplyne bezmála devět let. Obnovená knihovna má navázat na původní poslání, ale zároveň nabídnout vstřícné zázemí a služby, které odpovídají současným potřebám badatelů i veřejnosti. Tím se symbolicky uzavírá období její nečinnosti a knihovna se znovu vrací jako důležité centrum studia moderních dějin.

Prozradíte plány do budoucna?

Rádi bychom knihovnu postupně více zapojili do vzdělávacích a badatelských aktivit Ústavu pro studium totalitních režimů. Chceme pořádat odborné semináře, konzultace nebo tematická setkání. Naším cílem je, aby knihovna nebyla jen místem pro studium, ale také platformou pro sdílení poznatků a diskusi o moderních dějinách. Zároveň také chceme dále rozvíjet spolupráci s knihovnami tematicky blízkých paměťových institucí.

Co byste vzkázal lidem, kteří zvažují návštěvu knihovny?

Určitě bych je rád pozval. Ať už jsou to studenti, odborníci, nebo lidé se zájmem o historii – věřím, že u nás najdou podporující prostředí i cenné zdroje. Knihovna je tu pro všechny, kdo chtějí lépe porozumět minulosti a jejímu vlivu na současnost, jakkoli se jedná o komplexní témata.

Jakým způsobem bude knihovna přístupná veřejnosti po znovuotevření?

Knihovna bude fungovat v běžném režimu s možností prezenčního studia. Zároveň budeme poskytovat základní konzultace a pomoc s orientací v odborné literatuře, což ocení zejména studenti a začínající badatelé.

Plánujete také digitalizaci fondu nebo jeho částí?

Digitalizace je dlouhodobým cílem, ale jedná se o náročný proces jak z hlediska kapacit, tak autorských práv. Nicméně chceme postupně zpřístupňovat alespoň vybrané materiály v digitální podobě, aby byly dostupné širšímu okruhu zájemců i mimo samotnou studovnu. Plánujeme také digitálně zpřístupnit vznikající Centrum pro československé válečné dopisy a deníky.

Jakou roli může podle vás knihovna sehrát v dnešní době, kdy jsou informace snadno dostupné online?

Právě v současné době je role knihoven, nejen specializovaných, ještě důležitější než dříve, ačkoli jsou v tomto kontextu poněkud přehlíženy. Knihovny nabízí ověřené, odborně relevantní zdroje, a zároveň kontext, který je pro pochopení složitých historických témat klíčový. Zásadní je také možnost konzultace při práci se zdroji. Osobní kritická práce s literaturou a možnost poučeného vhledu má stále nezastupitelnou hodnotu, jejíž význam je v době, charakteristické zahlcením mnohdy nerelevantními či záměrně zavádějícími informacemi, stále stoupá.