Nejlepší střelba je ta, kterou si nepamatuju, říká bronzová biatlonistka Voborníková
Biatlon ji baví svou nepředvídatelností. Ta se ukázala i v italské Anterselvě. Tereza Voborníková netrefila v závodu s hromadným startem první terč, pak už ale byla přesná a třetím běžeckým časem si zajistila bronz. Co o sobě prozradila?
Byla pro vás sportovní kariéra od mala jasná volba?
Vůbec ne. Když jsem byla malá, nikdy by mě nenapadlo, že budu sportovkyně. Natož, že se dostanu na olympiádu. Nevyrostla jsem ve vyloženě sportovní rodině, takže to nebylo nic samozřejmého.
Jaký máte vztah ke střelbě, která je pro biatlon klíčová?
Mě střelba baví. Je to zábava, terče padají, dá se tam vymyslet spousta blbinek a soutěží. Když svítí sluníčko, člověk se u toho i opálí. Beru ji trochu jako koníček, mám ji prostě ráda.
Co je podle vás na biatlonu nejtěžší?
Nejhorší i nejlepší zároveň je, že jde o nepředvídatelný sport. V tom je to strašně náročné, ale i krásné. Každý den je jiný a střelba dokáže závod úplně zamíchat.
Jak vypadají ideální závody?
Ideální jsou ty, na které si tu střelbu vůbec nepamatuju. To je samozřejmě pak trochu blbé, když to potřebuju vyhodnotit a zjistit, kde byla chyba, nebo jak jsem dělala manipulaci. Ale většinou to znamená, že jsem byla v dobrém flow.
Máte nějaký zvyk nebo zvláštnost, která fanoušky překvapí?
Nikdy v životě jsem nepila kávu. Popravdě ani neznám její chuť. Usoudila jsem už dřív z kávových bonbonů a bonboniér, že mi nechutná, a tím to pro mě skončilo.
"Nejhorší i nejlepší zároveň je, že jde o nepředvídatelný sport."
A co nějaký skrytý talent mimo sport?
Myslím si, že umím udělat kvalitní práci za strašně krátký čas. Třeba u úklidu, organizace nebo balení věcí. Jsem na tu odvedenou práci pyšná a myslím si, že jsem hodně efektivní.
Česká olympijská
