Veřejná paměť: Ohlédnutí za českobudějovickou konferencí

Ústav pro studium totalitních režimů pořádá každoročně desítky odborných seminářů a konferencí, které propojují historický výzkum s aktuální společenskou diskusí. V našem novém cyklu Veřejná paměť v praxi se budeme v pravidelných intervalech vracet ke klíčovým konferencím ÚSTR skrze reflexe, shrnutí výstupů a ohlasy účastníků nabídneme čtenářům možnost zhodnotit jejich přínos, dopad i aktuálnost témat, která rezonují nejen v akademické obci, ale i v širší veřejné debatě.

Jak jsme vás již informovali, ve dnech 1. a 2. října 2025 proběhla v prostorách Jihočeského muzea v Českých Budějovicích odborná konference s názvem (Ne)bezpečnost v Československu 1945–1992, která se zaměřila na činnost a působení represivních složek komunistického režimu. Dvoudenní program nabídl více než dvě desítky příspěvků historiků, archivářů i právních expertů, kteří se věnovali například vývoji struktury Veřejné bezpečnosti, specifikům práce Státní bezpečnosti nebo analýze konkrétních případů porušování práv občanů. Zazněla řada zajímavých příspěvků, které bychom s vámi rádi sdíleli prostřednictvím těchto krátkých „ohlédnutí“ …

Konferenci zahájil Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, který ve svém úvodním vystoupení otevřel důležité a často přehlížené téma – kriminalitu samotných příslušníků bezpečnostních složek v době normalizace. Ředitel ÚSTR upozornil na systematické zneužívání pravomocí a fyzické násilí, ke kterému docházelo zejména v druhé polovině 70. let a v průběhu 80. let minulého století. Ve své řeči připomněl například referát generálmajora Josefa Ripla z listopadu 1976, který sice varoval před brutalitou vůči zadrženým, ale současně připustil, že „určitý mírný přemet“ je možné tolerovat – tento výrok ilustruje tehdejší ambivalentní postoj vedení ministerstva vnitra ke zneužívání moci.

„Je důležité tyto události nejen zkoumat, ale také otevřeně připomínat. Ukazují nejen selhání systému, ale i nebezpečí, která plynou z nekontrolované moci represivních orgánů ve státě, který potlačuje svobodu.“

V hlavním příspěvku pak popsal několik závažných případů, mimo jiné incident z roku 1976, kdy dva opilí příslušníci Městské správy Veřejné bezpečnosti bezdůvodně zadrželi a brutálně zbili dva mladíky. Jeden z nich utrpěl zlomeninu nosu, otřes mozku, pohmožděniny i popáleniny od cigarety. „Nešlo o excesy jednotlivců, ale o symptom hlubšího problému – selhání personální politiky a absence vnitřní kontroly v represivním aparátu,“ řekl Ladislav Kudrna a současně připomněl i případ z května 1987, kdy dva opilí příslušníci Státní bezpečnosti zastřelili mladého číšníka Jiřího Selementa v pražských Dejvicích. „Jeden z pachatelů byl propuštěn díky prezidentské amnestii, druhý v roce 1996,“ uvedl.

Ladislav Kudrna dále zdůraznil, že otevřené zkoumání těchto událostí není jen historickou povinností, ale i aktuálním varováním: „Je důležité tyto události nejen zkoumat, ale také otevřeně připomínat. Ukazují nejen selhání systému, ale i nebezpečí, která plynou z nekontrolované moci represivních orgánů ve státě, který potlačuje svobodu.“

Konference (Ne)bezpečnost v Československu 1945-1992 nabídla kritickou reflexi role bezpečnostních složek v době normalizace a otevřela prostor pro diskusi o tom, jak zkoumat dědictví minulosti s ohledem na současné výzvy v oblasti právního státu, policejní kultury a veřejné odpovědnosti. V rámci cyklu Veřejná paměť v praxi připravujeme další rozhovory a články k vybraným tématům.

AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: ÚSTR / JÚLIA HOLAŇOVÁ

Související:

• Reportáž z prvního dne konference (Ne) Bezpečnost v Československu 1945-1992

http://www.ustrcr.cz/verejna-pamet-ohlednuti-za-ceskobudejovickou-konferenci