
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<tiskova_zprava>
    <titulek>
        Naše vědkyně je laureátkou prestižní matematické ceny
    </titulek>
    <datum>
        13.1.2025
    </datum>
    <autor>
        Adam Pluhař | Technická univerzita v Liberci
    </autor>
    <perex>
        Jana Boháčová (práci psala ještě pod svým rodným jménem Žáková) je absolventkou doktorského studijního programu aplikovaná matematika akreditovaného na KMA. Umístila se na třetím místě v kategorii doktorských prací. Práce The Core Problem – Analysis, Properties, and Behaviour mimo jiné sestává z několika již publikovaných článků, z nichž poslední byl otištěn v jednom z nejvýznamnějších časopisů ve svém oboru.
    </perex>
    <text>
        
Vědkyně se ve svém výzkumu zaměřila na studium core problému uvnitř lineárních aproximačních úloh. „Core problém je klíčovým objektem pro porozumění tak zvané úplné metodě nejmenších čtverců, která je jedním z nástrojů, jak takové úlohy řešit,“ říká Jana Boháčová.

Zjednodušeně řečeno jde o strukturování dat v obtížně řešitelných úlohách. Například, pokud na zdroji nastavíme dvě různá napětí, změříme jim odpovídající proudy procházející daným rezistorem a pomocí Ohmova zákona se pokusíme spočítat jeho odpor, vždy vyjdou z obou měření dvě různé hodnoty. Teorie core problému se v kostce týká toho, že soustavu rovnic, resp. aproximační problém tvořený maticemi a vektory v nějakém mnoharozměrném světě, lze vždy „pootočit“ tak, aby se úloha rozpadla na dvě zcela nezávislé podúlohy. Úloha je tím očištěná od irelevantních a redundantních dat a obsahuje pouze data nutná a postačující k řešení úlohy původní. Nazývá se právě core problém.

„Jana Boháčová ve své práci rozšířila koncept core problému na řadu dalších úloh, kde jsou data nebo model specificky strukturované a je žádoucí toto strukturování zachovat. Zároveň se jí podařilo lépe porozumět některým technickým detailům, které například nastávají, když je tento koncept nasazován opakovaně na měření měnící se v čase – tedy v úlohách, kde stejný model odpovídá posloupnosti různých pozorování,“ popisuje vedoucí práce Martin Plešinger z KMA.

Podle docenta Plešingera tkví v obecné rovině přínos práce v rozvoji nástrojů (zde je nástrojem core problém), které pomáhají běžně používaným metodám (zde jde o metody postavené na úplných nejmenších čtvercích, angl. total least squares, TLS) porozumět, analyzovat je a vysvětlit, jak vlastně fungují.

Cenu prof. Babušky v oblasti počítačových věd vyhlašuje Česká společnost pro mechaniku a Jednota českých matematiků a fyziků již od roku 1994. Cena byla zřízena z podnětu vynikajícího matematika a inženýra českého původu Ivo Babušky (zemřel v roce 2023), který po své emigraci v roce 1968 působil na University of Texas v Austinu. Do širšího povědomí československé veřejnosti se zapsal zejména výpočty souvisejícími s výstavbou Vltavské kaskády.

Ačkoliv Technická univerzita v Liberci nepatří v České republice mezi nejvýznamnější hráče na poli výpočetní matematiky, Cena prof. Babušky putuje do Liberce již potřetí. V minulosti již cenu získali:

2015, první místo (kategorie dizertační práce): Jiří Kopal, Generalized Gram–Schmidt Process: Its Analysis and Use in Preconditioning, školitel Miro Rozložník, Ústav nových technologií Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL (FM TUL).

2003, druhé místo (kategorie dizertační práce): Milan Hokr, Model of Flow and Solute Transport in Dual-porosity Media, školitel Jiří Maryška, Katedra modelování procesů FM TUL.

Pro úplnost dodejme, že na KMA působí ještě jeden laureát, který však svou dizertační práci obhajoval v Praze:

2009, třetí místo (kategorie dizertační práce): Jiří Hozman, Discontinuous Galerkin Method for Convection-diffusion Problems, školitel Vít Dolejší, Katedra numerické matematiky MFF UK.

Adam Pluhař

https://tuni.tul.cz/a/nase-vedkyne-je-laureatkou-prestizni-matematicke-ceny-159157.html


    </text>
</tiskova_zprava>
