Pardubický kraj se stal prvním regionem v České republice, kterému se podařilo kompletně dokončit transformaci péče o ohrožené děti. Místo velkých ústavních budov dnes všechny děti žijí v běžných bytech či rodinných domech v rámci běžné zástavby a s režimem, který se přibližuje rodinnému životu. Jak ukazují zkušenosti z uplynulých let, takto rozsáhlá změna nejde udělat přes noc ani jediným rozhodnutím. Vyžaduje vytrvalost, odbornou i politickou shodu a jasnou vizi, díky níž se Pardubický kraj stává inspirací pro ostatní kraje.
První myšlenka na transformaci se v Pardubickém kraji zrodila již počátkem roku 2012 v návaznosti na Národní strategii ochrany práv dětí. Následovalo čtrnáct let mravenčí práce, hledání cest, vzdělávání zaměstnanců a postupného přechodu k individuální péči rodinného typu.
Změny v péči se staly politickou prioritou kraje
O nezbytnosti vytrvalosti, dlouhodobé vizi a průkopnické roli kraje hovoří hejtman Pardubického kraje Martin Netolický: „Jsem velmi rád, že jsme se v průběhu našeho kontinuálního působení shodli na tom, že transformace péče je politickou prioritou Pardubického kraje, a že ji takto vnímaly všechny subjekty, které v jednotlivých volebních obdobích působily v krajském zastupitelstvu. Právě na příkladu transformace je vidět, že je možné uskutečňovat dlouhodobou vizi a strategii, která přesahuje jedno volební období, a skutečně ji uvést v život. Pardubický kraj patřil mezi první regiony, které k transformaci přistoupily, a dnes jsme zároveň prvním krajem, který ji dokončil. Jsem přesvědčený, že můžeme být v tomto směru příkladem pro ostatní, a pevně věřím, že na tuto cestu nerezignují a budou v ní pokračovat stejně důsledně jako my.“
Na náročnou cestu bez předem připravených návodů a na samotnou podstatu změny navazuje náměstek hejtmana a vedoucí řídícího týmu transformace dětských domovů a dětských center Pavel Šotola: „Transformace péče o ohrožené děti v Pardubickém kraji není zdaleka jen o stěhování z ústavních budov do běžných bytů či domků, ale jde o zásadní proměnu přístupu k dětem i jejich rodinám s důrazem na potřeby dětí a zajištění jejich bezpečí. Takto zásadní změnu systému by však nebylo možné realizovat bez jasné vize, dostatku času, finančních prostředků a společného odhodlání, a to jak na úrovni politické, tak i odborné. Cestu k menším domácnostem a rodinnému způsobu péče jsme si museli v Pardubickém kraji prošlapat sami – neexistoval hotový návod ani příkaz shora. Na začátku byla představa, že děti jednoduše opustí velké ústavní budovy a přestěhují se do menších domácností. To je však jen ta první viditelná změna. Skutečně zásadní změna spočívá v každodenní práci s dětmi, ve vztazích, které s nimi pracovníci vytvářejí, a v novém pojetí péče.“
Konec nálepkování
Dětské domovy patří v České republice do resortu školství. Je tomu tak i na krajích. V Pardubickém kraji je má na starosti radní pro školství Josef Kozel. „Z pohledu oblasti školství není naše role jen v tom, abychom zajistili fungování dětských domovů. Jsme odpovědní za to, aby děti vyrůstaly v prostředí, které jim co nejvíce připomíná skutečný domov a dává jim šanci dobře vykročit do života. Změnily se nejen budovy, ale i způsob zajištění každodenního chodu domácností. Už nepotřebujeme tolik provozních profesí, jako ve velkých ústavech. Naopak jsme posílili to nejdůležitější – přímou práci s dětmi. Na žádném bytě ani domku už navíc nenajdete nápis ‚Dětský domov‘. Přestali jsme děti označovat nálepkou, kterou si samy nevybraly. Možná se to může zdát jako drobná změna, ale pro děti i jejich okolí má velký význam.“
Kojenecké ústavy tu už dávno nenajdete
Bývalé dva kojenecké ústavy ve Veské a ve Svitavách se už před lety proměnily v Dětská centra. Malé děti kraj umísťuje do pěstounských rodin a centra mohla rozšířit své zdravotní služby včetně těch specializovaných pro děti se zdravotním znevýhodněním a jejich blízké prostřednictvím Center komplexní péče o děti. Jedním z nejdůležitějších přínosů transformace je zakotvení zdravotních respitních pobytů v zákoně o zdravotních službách, což poskytuje rodinám potřebnou podporu při dlouhodobé péči o dítě.
„Součástí transformace bylo také osamostatnění zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) a jeho následné přestěhování do rodinných domů v běžné komunitě. Děti v krizové situaci tak mohou dočasně žít v prostředí, které jim poskytuje větší pocit bezpečí, soukromí a stability,“ konstatoval náměstek hejtmana Pardubického kraje pro zdravotnictví Pavel Štefka.
Finanční náročnost a zdroje financování
Celá transformace vyžadovala významné finanční investice skloubené z evropských dotačních titulů i z vlastního rozpočtu Pardubického kraje:
Fakta a čísla transformace: