Vymění snowboard za raketu? Adamczyková by chtěla zažít triumf na Grand Slamu

13.2.2026

Vendula Holková | Česká olympijská

Říkal někdo rezavé hrany? Prkna Evy Adamczykové by o tom mohla vyprávět. I tak si na nich ale snowboardcrossařka dojela pro olympijské zlato a bronz. Kdyby však byla tenistkou, sundávání vázání a sušení by řešit nemusela. „Ráda bych si na den prohodila život s Carlosem Alcarazem a zkusila si, jaké to je vyhrát třeba Roland Garros.”


Po účasti na hrách v Soči 2014 a Pchjongčchangu 2018 je pro ni závod v Livignu splněným snem. „Jsem ráda, že se olympiáda vrátila do Evropy. Chtěla jsem to zažít ať už jako fanoušek, nebo jako soutěžící,” líčí a pokračuje: „Evropu považuju za domov, takže proto. Do Jižní Korei nebo Ruska nemohlo kámošů přijet tolik.”

A co se jí vybaví, když se řekne Itálie? „Sluníčko, těstoviny a hodně soustředění.”

Zahraniční tréninky potřebovala také k tomu, aby se mezi světovou špičku vrátila po zranění i narození syna Kryštofa. „Když jsem jela do Soči, tak mi bylo dvacet a moc jsem to neřešila. Pak jsem ale musela začít hledat nějakou motivaci v pokračování po olympiádě,” vzpomíná. „Člověk sbíral vítězství, ale já jsem z toho pořád potřebovala mít radost. A zároveň už jsem se nebála si přiznat, že chci něco vyhrát. Přístupy k motivaci se v průběhu let trochu měnily a párkrát jsem ji musela znovuobjevit,” přiznává.

"Jsem ráda, že se olympiáda vrátila do Evropy. Vždycky to byl můj sen."

Zatím ji vždy našla. „Sport je super, protože si tam člověk udělá kámoše, vyčistí si hlavu a zvykne si díky tomu na život,” uzavírá.

Co na Evu prozradil její trenér? Zjistíš tady.

https://www.olympijskytym.cz/article/vymeni-snowboard-za-raketu-adamczykova-by-chtela-zazit-triumf-na-grand-slamu