Janu Syrovému náleží vojenská hodnost armádní generál a veškerá čs. vojenská vyznamenání

Podle ministryně obrany Jany Černochové, která dnes v Knihovně Václava Havla v rámci festivalu Mene Tekel předala Janu Syrovému Osvědčení Ministerstva obrany ČR o vojenské hodnosti a udělených vyznamenáních, byl generál Syrový národním hrdinou, kterému jako všem čs. legionářům vděčíme za samostatný stát a má nezpochybnitelný přínos na budování prvorepublikové armády.

„Jenže pak přišla potupná Mnichovská dohoda a pomyslný bojový pokřik „Hrrr na ně!“ nepřišel. A tak se začali hledat zrádcové. Nikdo už se pak neptal, jaká byla realita a zda pan generál měl jinou volbu. Zůstal by snad hrdinou, pokud by utekl za hranice společně s prezidentem Benešem?“ položila si řečnickou otázku ministryně Černochová během proslovu.

Generál Jan Syrový podle ní měl odvahu i v nelehké době zůstat a řídit stát až do jeho trpkého konce. „I proto jsem uvítala vaši iniciativu, aby byl pan generál posmrtně rehabilitován. A jsem ráda, že soud dal vašim argumentům za pravdu a nespravedlivý rozsudek zrušil. Dnes tak společně napravíme jednu velkou křivdu a vrátíme tvář naší historii,“ prohlásila.

• Osobnost armádního generála Jana Syrového (1888–1970) je spjata nejen s dějinami čs. legií v Rusku, ale také s pohnutými událostmi pomnichovské republiky a protektorátu. Za první světové války se Syrový zařadil mezi první dobrovolníky České družiny. V legiích zastával množství velitelských funkci. V roce 1918 byl jmenován generálem a stal se velitelem Čs. armádního sboru v Rusku. Ve dvacátých a třicátých letech působil v nejvyšších armádních funkcích. Nakrátko, v roce 1926, zastával i post ministra národní obrany. Těsně před Mnichovským diktátem byl jmenován předsedou vlády a současně ministrem obrany.
• Ve vládě setrval i po vzniku protektorátu ve funkci ministra obrany. Po druhé světové válce byl nespravedlivě odsouzen za kolaboraci. Té se však objektivně nedopustil. Jako kontroverzní důkazy byly proti Syrovému použity propagandistické snímky z nechtěného setkání s A. Hitlerem a jeho přítomnost na přehlídce nacistické armády, jíž se zúčastnil ve stejnokroji čs. branné moci.
• Za vinu mu byl kladen podíl na rozhodnutí o prodeji dělostřeleckého materiálu čs. armády, jenž se uskutečnil na počátku roku 1939, a to, že nevydal 15. března 1939 rozkaz ke zničení vojenského materiálu. Rozsudek Národního soudu v Praze z roku 1947 zněl na 20 let odnětí svobody a zároveň mu byla odňata hodnost. Z výkonu trestu se vrátil teprve v roce 1960. Duševně zlomený muž se na konci života již nedokázal bránit nepravdám a křivým obviněním.