Výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy patřilo v normalizačním Československu k nejdůležitějším. Zatímco se režim oficiálně hlásil k „bratrské pomoci“, o kterou opíral svou legitimitu, většina národa vstup vojsk vnímala jako okupaci. V srpnu 1988 proběhly velké demonstrace, režim proto očekával podobné nepokoje i v roce 1989. Obavy stupňoval i mezinárodní vývoj, Polsko a Maďarsko se za účast na intervenci oficiálně omluvily.
S přípravami se proto začalo již ve druhé polovině července, v médiích probíhala rozsáhlá kampaň, Rudé právo 18. srpna varovalo, že vláda „je rozhodnuta zabránit protispolečenským záměrům, zabezpečit zákonnost, klid a pořádek.“ Ministr vnitra rozkazem č. 9/1989 vyhlásil mimořádná bezpečnostní opatření a určil úkoly pro podřízené složky. Probíhala přísná bezpečnostní opatření, jako zvýšené kontroly na státních hranicích, střežení dopravy do Prahy, ochrana objektů sovětské armády, varování a výstrahy potencionálním účastníkům, preventivní pohovory i vazby, povolávání na mimořádná vojenská cvičení, zalarmování agenturní sítě, ale třeba i kontrola zásobování obchodů základními potravinami. Do větších měst a především do Prahy mířily posily, frekventanti Vysoké školy SNB, příslušníci Pohotovostního pluku i odboru zvláštního určení (tzv. červené barety), pohraničníci, vojáci i milicionáři.
Nezávislé skupiny se chystaly připomenout výročí okupace, názorová roztříštěnost jim však bránila ve společném vystoupení. Mladí navrhovali rozsáhlou demonstraci na Václavském náměstí, většina se nakonec ovšem z obav ze zásahu represivních složek přiklonila k tichému pochodu po pěší zóně v centru Prahy, označovanému jako tzv. tiché korzo.
Dne 20. srpna byl hlášen klid, policie zachytila pouze malé skupinky, které rychle rozptylovala. Podobně to vypadalo i dopoledne 21. srpna. V podvečer se na Václavském náměstí shromáždilo zhruba patnáct set osob, včetně cizinců z Maďarska a Polska, kteří se pokoušeli vyjádřit omluvu za vpád vojsk. Z davu se ozývaly výkřiky „Svoboda“, „Ať žije Maďarsko“, „Ať žije Polsko“, „Ať žije Havel“, „Ať žije Devátý“ apod.
Bezpečnost připravila tři varianty zákroku – zabránění shromáždění, zákrok proti menšímu shromáždění, likvidace protispolečenského vystoupení pořádkovými jednotkami. Zatímco 20. srpna stačila první varianta, o den později byly využity všechny tři. Bezpečnostní složky opakovaně zasahovaly a hodinu před půlnocí byl hlášen klid.
Bezpečnost zkontrolovala totožnost 1560 lidí, předvedeno bylo 494 osob, z nich zhruba polovině byla udělena bloková pokuta nebo byli předáni ke správnímu řízení a zbytek byl stíhán pro přečin, případně další trestné činy. Menší demonstrace proběhly také v dalších městech, např. v Brně nebo Ostravě.
| Každá zpravodajská služba představuje důležitý zdroj informací. Také ministerstvo vnitra v komunistickém Československu – především prostřednictvím státobezpečnostních složek – podávalo stranickým i státním (v tomto pořadí) funkcionářům informace, které nemohli získat jinými cestami. V podstatě šlo o informování o potenciálních nebezpečích jak zpoza hranic, tak uvnitř státu, i o jakýsi monitoring veřejného mínění. K tomu, aby mohly být zpracovávány souhrnné zprávy, musel být v rámci resortu vybudován informační systém, který by zpracovával informace postupně od nejnižších organizačních složek po centrálu a zpět. Hlavní zdroj informací o situaci v Československu přicházel ze Státní bezpečnosti, a to prostřednictvím analytického odboru II. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ten soustřeďoval poznatky získané na centrální i regionální úrovni vlastní operativní činností, tajným sledováním, nasazováním operativní techniky a zejména prostřednictvím tajných spolupracovníků. Na počátku roku 1989 byly každodenně zpracovávány tzv. denní informace, shrnující nejdůležitější události ze státobezpečnostního hlediska. |
Připravil MILAN BÁRTA
http://www.ustrcr.cz/rok-1989-ocima-stb-jednadvacate-vyroci-okupace