V letech 1986-1989 došlo v Československu k výbuchům bomb v Českých Budějovicích, Plzni, Pelhřimově a naposledy v únoru 1989 v Ústí nad Labem. I proto brala Státní bezpečnost velmi vážně možnosti dalších útoků.
Anonymní varování, převážně telefonická, spíše výjimečné písemná, docházela na nejrůznější místa po celý rok 1989, včetně listopadu i prosince. Záznamy Státní bezpečnosti uvádějí téměř každý den minimálně jedno varování, nezřídka jich bylo i několik. Přicházela z celé republiky, nešlo o skupiny, ale o akce jednotlivců, kteří mezi sebou neměli žádné spojení. Například 15. března, přibližně pět týdnů po prvním útoku v roce 1989, byla hlášena další bomba v budově národního výboru v Ústí nad Labem. Někdy byla varování podmíněna požadavky. Anonymní dopis z 28. března vyhrožoval restauraci v Rožnově pod Radhoštěm, že pokud se tam do měsíce nezlepší situace, „umístí anonym v restauraci nálož, která objekt zboří“.
Všechny zprávy byly bezodkladně prověřovány, žádné výbušné zařízení se však nepodařilo nikdy najít. Bomby měly být umístěny na nejrůznějších veřejných místech, v nemocnicích, továrnách, školách, obchodních domech, ale i v Národním divadle, na letišti v Praze-Ruzyni, autoškole, u budovy rozhlasu na Vinohradech nebo u stanice SNB. Jen výjimečně mělo jít o útoky na soukromé domy. Pachatele se podařilo dohledat v malé části případů, často – zejména pokud se jednalo o údajné bomby ve školách – se jednalo o děti, jindy o mladistvé, případně tak lidé učinili v opilosti. V jednom případě byl dohledán i invalida, který volal z domova důchodců. Prohlídky objektů probíhaly zpravidla bez vyklízení a omezení provozu, jen občas – především opět ve školách – byla na nějakou dobu přerušena výuka a budovy vyklizeny.
Zjištění pachatelé byli stíhání podle § 199 trestního zákona pro šíření poplašné zprávy, za což hrozilo odnětí svobody ve výši až šest měsíců nepodmíněně, případně podle § 209 poškozování cizích práv, kde hrozil i několikaletý trest. Většina zpráv ovšem končila stejně: slovy, že „po pachatelích se pátrá“.
| Každá zpravodajská služba představuje důležitý zdroj informací. Také ministerstvo vnitra v komunistickém Československu – především prostřednictvím státobezpečnostních složek – podávalo stranickým i státním (v tomto pořadí) funkcionářům informace, které nemohli získat jinými cestami. V podstatě šlo o informování o potencionálních nebezpečích jak zpoza hranic, tak uvnitř státu, i o jakýsi monitoring veřejného mínění. K tomu, aby mohly být zpracovávány souhrnné zprávy, musel být v rámci resortu vybudován informační systém, který by zpracovával informace postupně od nejnižších organizačních složek po centrálu a zpět. Hlavní zdroj informací o situaci v Československu přicházel ze Státní bezpečnosti, a to prostřednictvím analytického odboru II. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ten soustřeďoval poznatky získané na centrální i regionální úrovni vlastní operativní činností, tajným sledováním, nasazováním operativní techniky a zejména prostřednictvím tajných spolupracovníků. Na počátku roku 1989 byly každodenně zpracovávány tzv. denní informace, shrnující nejdůležitější události ze státobezpečnostního hlediska. |
Připravil MILAN BÁRTA
http://www.ustrcr.cz/rok-1989-ocima-statni-bezpecnosti-vyhruzky-bombami