Pokoru cítila vrchní ředitelka, jak sama řekla, jako mladý člověk tváří v tvář osobnostem Armády České republiky, které se zasloužily o rozvoj a modernizaci, nebo se jinak zapsali do historie armádního letectva.
Sama se při nedávné návštěvě Londýna podívala k památníku Bitvy o Británii, kde si s pohnutím mezi necelými třemi tisíci statečných přečetla i jména 88 Čechoslováků. „Dnes toho mladým kantoři zas tak moc neřeknou,“ myslí si major ve výslužbě (v. v.) Zdeněk Krč, oceněný za neúnavné připomínání čs. zahraničních letců z druhé světové války. „A tak je potřeba, abychom za nimi chodili my.“ Jeho přítel a kolega podplukovník v. v. Daniel Zavoral poukázal na to, jak se k obraně vlastní země stavěly minulé generace. Vzpomínání pamětníků podle něj ale nestačí. Tomu, aby žáci z historických reálií získali poučení pro současnost, by měl víc vycházet vstříc celý vzdělávací systém.
Plukovník v. v. František Hlísník nosil uniformu od svých jedenácti do pětapadesáti. Bez šesti roků to byla po celou dobu ta letecká a letectvím žije dodnes. „Řada kamarádů ještě slouží, to byli ti moji mladí kluci, kteří přišli, když já už byl starej pardál. A armádě nedělají špatné jméno.“ Letectvo je celá řada složek, bez kterých by létat nešlo, mezi nimi technici, „jejichž malým zástupcem jsem i já, takže to není jenom moje ocenění,“ řekl major v. v. Petr Jemelík. „Měl jsem v životě trojí štěstí: na práci, která mě od začátku fascinovala, na manželku a na své spolupracovníky – lidi od letadel, fandy tělem i duší.“ Jinými slovy prohlásil totéž major v. v. Vladimír Kozlík, po tři desetiletí čelná osobnost technického oddělení Ústavu leteckého zdravotnictví Praha. „Ta medaile patří všem z našeho kolektivu. Jeden člověk by to nezvládl.“
PdDr. Milena Létalová byla oceněna za zásadní přínos při zavádění aktuální česko-anglické letecké terminologie a radiotelefonní frazeologie. Její práce je časově náročná, ne vždy přitom adekvátně oceňovaná: „Musíte to mít rád.“
„Práce u letectva byla radost, protože jste byl v kolektivu, kde se na nic nehraje a nehledí se moc na hodnosti a funkce. A kontakt se udržuje pořád, i ve stáří,“ shrnul nejstarší z vyznamenaných, plukovník v. v. a bývalý pilot Miloslav Martenek, známý také jako karikaturista. Připouští, že vymýšlet nové vtipy je pořád těžší, optimismus ale neztrácí. „Máme pořád dobré letce, nové aeroplány, je na čem stavět.“
Pamětní medaili připnula Radka Konderlová i dvěma bývalým velitelům Vzdušných sil Armády České republiky. Brigádní generál v záloze Libor Štefánik zdůraznil, že se vždycky mohl opřít o vzory. Byli jimi piloti, kteří se za druhé světové války dostali do Anglie, „ale i lidé, kteří tady teď stojí.“ Vzorem mu, jak říká, byli nadřízení, ale také jeho podřízení. Generálporučík v. v. Ladislav Klíma vyzdvihl osobu generála Janouška, jediného Čecha, který získal (britskou) hodnost leteckého maršála. „Byl pro nás vzorem, i když byl zakázanou osobou. O naše letectvo se zasloužil nejvíc.“ A jak vidí budoucnost našeho letectva? „Na základě rozhodnutí o nákupu ef-třicetpětek jako velmi dobrou. Ale bude to chtít veliké úsilí.“