Z Výroční zprávy DCHB: Rok 2025 v Diecézní charitě Brno byl o lidech, kteří neztratili naději ani v nejtěžších časech. Naši pracovníci a dobrovolníci v deseti oblastních Charitách byli nablízku nemocným, seniorům i rodinám bez zázemí, aby jim pomohli najít pevnou půdu pod nohama. Pojďte se podívat na konkrétní příběhy z našich služeb, ve kterých se lidskost a profesionální podpora stávají skutečnou oporou v nouzi.
Jsou přání, která jsou na první pohled obyčejná. Být doma. Ležet ve své posteli. Slyšet známé zvuky domu. Cítit blízkost člověka, se kterým člověk prožil život.
Pro dvaasedmdesátiletou Věru však toto přání znamenalo mnohem víc než jen návrat domů z nemocnice. Znamenalo přenést do domácího prostředí péči, která patří mezi nejnáročnější formy domácí zdravotní péče.
Věra trpí závažným neurologickým onemocněním, které postupně oslabovalo její svaly i schopnost samostatně dýchat. Po výrazném zhoršení zdravotního stavu musela být hospitalizována v nemocnici, kde ji napojili na umělou plicní ventilaci prostřednictvím tracheostomické kanyly, tedy dýchací trubice zavedené přímo do průdušnice. Poté byla umístěna do zařízení následné intenzivní péče. Její největší přání však bylo vrátit se domů.
A doma na ni čekal její manžel. Muž, který je sám na invalidním vozíku. Muž, o kterého se paní Věra v minulosti sama dlouhé roky starala. Dnes se jejich role obrátily a on dělá všechno pro to, aby mohla být doma. Splnit toto přání pomáhá tým Domácí zdravotní péče Oblastní charity Břeclav.
Dýchání paní Věry dnes zajišťuje přístroj domácí umělé plicní ventilace, bez kterého by nebyla schopna sama dýchat. Současně má zaveden PEG, speciální výživovou sondu do žaludku, protože už není schopna běžného příjmu stravy. Je plně imobilní a komunikuje pouze velmi omezeně, převážně šeptem, mimikou, pohledem nebo drobným pohybem hlavy. Manžel vkládá do budoucna naději do možnosti komunikace pomocí očního komunikátoru.
„Ze začátku jsme měli velké obavy, jestli bude možné tuto zdravotní situaci zvládnout doma. Je potřeba vysoce odborná ošetřovatelská péče, zkušené sestry, spolupráce s lékaři a zároveň manžel, který je schopný být součástí každodenní péče. A právě v tom nás manžel paní Věry velmi překvapil svou odhodlaností, láskou a tím, jak se péči postupně učí zvládat,“ říká Hana Hrubá, vedoucí Domácí zdravotní péče Oblastní charity Břeclav.
Zdravotní sestry Domácí zdravotní péče docházejí za Věrou každý den, sedm dní v týdnu. Péče zahrnuje odsávání dýchacích cest, kontrolu správného fungování ventilátoru, péči o tracheostomickou kanylu, ošetřování PEG, sledování zdravotního stavu pacientky i prevenci komplikací spojených s dlouhodobou imobilitou.
Tento druh péče mohou poskytovat pouze zdravotní sestry se specializací ARIP v oblasti anesteziologické, resuscitační a intenzivní péče. Součástí jejich práce je schopnost rozpoznat akutní změny zdravotního stavu, správně vyhodnotit rizika a okamžitě odborně reagovat v situacích, které mohou pacienta bezprostředně ohrozit na životě. Nezbytná je také spolupráce s lékařkou se specializací v oboru anesteziologie a intenzivní medicíny, která společně s našimi zdravotními sestřičkami vykonává návštěvy, kontroluje chod ventilátoru, upravuje jeho nastavení a provádí výměnu tracheostomické kanyly. Zároveň také koordinuje lékařskou péči s obvodní lékařkou a ostatními specialisty.
Domácí zdravotní péče tak v tomto případě představuje vysoce odbornou zdravotní službu, která umožňuje pacientovi zůstat doma i ve chvíli, kdy by dříve musel zůstávat dlouhodobě hospitalizovaný. Přesto to není jen o odborných výkonech. „Naše sestřičky nepřijíždějí jen provést zdravotní výkon. Často jsou pro Věřina manžela člověkem, který vyslechne, poradí, uklidní a pomůže nést tíhu celé situace. Manžel Věry nám sám říká, že mu velmi pomáhá už jen vědomí, že každý den přijede naše sestřička a on na to všechno není sám,“ doplňuje Hana Hrubá.
Tento příběh je příběhem velké lásky, oddanosti a naděje. Zároveň ukazuje, jak mimořádně odbornou a náročnou péči dokáže Domácí zdravotní péče Oblastní charity Břeclav poskytovat přímo v domácím prostředí a umožnit tak lidem zůstat doma i v těch nejtěžších životních situacích. V bezpečí. Po boku člověka, kterého milují.
„Když vidíme vztah mezi Věrou a jejím manželem, velmi nás to dojímá. On sám je na vozíku, přesto dělá všechno pro to, aby mohla být doma. A naše sestřičky jsou u toho každý den jako odborná i lidská opora. V takových chvílích člověk cítí, jak obrovský smysl naše práce má,“ uzavírá Hana Hrubá.
Autor fotografií: Richard Bouda
https://dchb.charita.cz/aktualne-clanky/kdyz-se-domov-stane-mistem-intenzivni-pece