Ze dne na den se můžete ocitnout v situaci, kdy je potřeba postarat se o rodiče, partnera nebo jiného blízkého. Kde začít, jakých chyb se vyvarovat a proč není ostuda požádat o pomoc? Kristina Komoňová, pastorační asistentka Charity Veselí nad Moravou, vysvětluje, jak zvládnout první kroky v péči a proč by na ni nikdo neměl zůstávat sám.
Když se člověk ocitne v roli pečujícího, bývá to často ze dne na den a bez přípravy. Je dobré se nejprve zastavit a zhodnotit situaci a položit si otázky: Jakou pomoc můj blízký skutečně potřebuje? Co zvládne ještě sám a s čím už potřebuje pomoci? Kolik času mohu péči věnovat a kdo další v rodině by se mohl zapojit?
Důležité je nezůstávat na péči sám. Mnoho lidí netuší, že existuje široká síť sociálních a zdravotních služeb. O radu je možné se obrátit na praktického lékaře, sociální pracovníky obcí, místní Charitu nebo další poskytovatele sociálních služeb. Pomohou dotyčnému s orientací v možnostech domácí péče, příspěvku na péči, zapůjčení kompenzačních pomůcek a dalších formách podpory. Čím dříve pečující pomoc vyhledá, tím snazší bývá celou situaci zvládat.
Velmi častý je mýtus, že dobrý pečující musí všechno zvládnout sám. Zapojení dalších osob či služeb však není selhání, ale je projevem zodpovědnosti. Dalším omylem je přesvědčení, že požádat o pomoc při péči o blízkého znamená, že jsem špatným pečujícím nebo se starám nedostatečně.
Osoba, o kterou pečujeme, může mít také nereálné požadavky na toho, kdo o něho pečuje. Může například vyžadovat jeho trvalou přítomnost. Tady je opět na místě poradit se s někým zkušeným, kdo pomůže najít správnou rovnováhu a vzájemnou hranici, kterou musí jak pečovaný, tak pečující respektovat.
Setkáváme se také s názorem, že když o někoho chci pečovat, potřebuji k tomu jen dobrou vůli a lásku. Ty jsou jistě důležité, ale dlouhodobá péče vyžaduje také informace, praktické dovednosti, odpočinek a podporu okolí. Bez nich se i velmi obětavý člověk může rychle dostat na pokraj svých sil.
Nejčastější chybou je, že pečující odsouvají své vlastní potřeby na poslední místo. Přestávají odpočívat, zanedbávají své zdraví, zájmy i sociální kontakty. Často mají pocit, že musí být k dispozici ve dne, v noci.
Další chybou bývá požádat o pomoc až ve chvíli, kdy je situace kritická. Mnohem lepší je využívat dostupné služby průběžně a vytvořit si síť podpory včas. Pečující by se také neměli bát mluvit o svých obavách a únavě. Sdílení starostí s rodinou, odborníky nebo lidmi v podobné situaci může být pro pečujícího velmi úlevné.
Velký význam má rovněž aktivní přístup toho, kdo pomáhá pečujícím. V případě naší organizace se snažíme naslouchat potřebám rodinných příslušníků těch, o které pečujeme. K řadě drobností, které mohou pomoci pečujícím osobám, patří u pečované osoby například umístění a orientace lůžka a využití pomůcek, které pečující osoba nemusí znát. Jednou ročně také pořádáme přednášku např. psychologa pro pečující osoby, které jim poskytne podporu a informace pro zvládání jejich náročné role.
Má se bezodkladně rozhlédnout ve svém okolí po osobě, která mu může pomoci a o pomoc ho požádat. Také bychom mu vzkázali, že v tom není sám a že pocit vyčerpání není známkou slabosti. Péče o blízkého je náročná a je přirozené, že člověk někdy narazí na své limity.
Mezi první varovné signály patří dlouhodobá únava, problémy se spánkem, podrážděnost, ztráta radosti z běžných činností nebo pocit, že člověk nemá nikdy čas pro sebe. Mohou se objevit také bolesti hlavy, zad nebo častější zdravotní potíže. Pokud si pečující všimne, že je neustále ve stresu, zanedbává své zdraví nebo se straní kontaktu s okolím, je čas vyhledat podporu a část péče sdílet s dalšími lidmi či službami.
Charita nabízí síť služeb, které umožňují, aby si rodinný pečující mohl odpočinout, zajít k lékaři, vyřídit nezbytné záležitosti nebo jednoduše načerpat síly.
Na prvním místě sem patří domácí zdravotní péče, pečovatelská služba, sociální poradenství nebo pomoc s vyřízením dávek a dalších nároků. Cílem je, aby pečující nezůstával na náročnou situaci sám a mohl v péči dlouhodobě pokračovat bez toho, aniž by ohrozil např. své vlastní zdraví.
V závěru života je cílem především zajistit člověku co největší důstojnost, úlevu od bolesti a možnost zůstat v prostředí, kde se cítí bezpečně. Charita může prostřednictvím domácí hospicové či paliativní péče pomáhat se zvládáním zdravotních obtíží, osobní péčí i v dalších situacích, které toto období lidského života přináší.
Stejně důležitá je podpora rodiny. Blízcí často potřebují nejen odborné rady, ale také lidské povzbuzení a možnost sdílet své obavy. Pracovníci Charity mohou zprostředkovat návštěvu kněze. Charita Veselí nad Moravou má ve svém pracovním týmu také pastorační asistentku, jejímž posláním je i mimo jiné pomoc pečujícím osobám. Ta může poskytnout duchovní podporu pro věřící i nevěřící, naslouchání, doprovázení v těžkých chvílích a pomoc při hledání smíření, naděje a vnitřního pokoje. Nikdo by na tak náročné období neměl zůstávat sám.