Ačkoliv zlomeniny patní kosti nepatří mezi nejčastější úrazy, lékaři se s nimi pravidelně setkávají a pro pacienty mohou být komplikované – jejich léčba bývá náročná a často zásadně ovlivňuje kvalitu života pacientů. A právě snaha nabídnout pacientům co modernější léčbu vedla ke vzniku pokrokového implantátu.
Od skici na papíře k celosvětovému využití
Za vznikem implantátu stál na úplném počátku právě primář traumatologického oddělení Pardubické nemocnice, který se zajímal o zefektivnění způsobu léčby zlomenin patní kosti. „Dlouhodobě jsem hledal způsob, jak léčbu zlomenin patní kosti dále posunout. Při léčbě jsme tehdy využívali tradiční metody založené na použití dlah a jednotlivých šroubů, u kterých jsem stále vnímal prostor pro další vývoj,” vzpomíná primář.
První návrhy patního hřebu vznikaly na papíře a postupně se rozvíjely ve spolupráci s odborníky – profesorem Hansem Zwippem a Michaelem Amlangem z Univerzitní kliniky v Drážďanech. První sestavení modelu implantátu bylo v rukou samotného primáře. „Potřeboval jsem si ověřit, zda je navržené řešení technicky realizovatelné. První výsledky byly velmi povzbudivé a potvrdily, že se vydáváme správným směrem. To nám následně umožnilo navázat spolupráci s výrobním partnerem a posunout vývoj implantátu do další fáze,“ vysvětluje primář.
Po sérii úspěšných klinických studiích prototypů přišel zásadní milník. V roce 2011 byl patní hřeb poprvé použit u pacienta v Pardubické nemocnici při operaci oboustranné zlomeniny patní kosti
Z Pardubic do Evropy i Jižní Ameriky
Význam implantátu potvrzuje i prestižní ocenění Inovace roku 2018 získané od Německé společnosti pro úrazovou chirurgii, o kterém se více dozvíte v článku zde. Metoda patního hřebu se postupně rozšiřuje na řadu pracovišť v České republice i v zahraničí. Dnes se patní hřeb používá například v Německu, Polsku, na Slovensku nebo ve Švýcarsku. Uplatnění našel také mimo Evropu, například v Jižní Americe nebo dokonce Austrálii.
S rozšiřováním metody roste také zájem o předávání zkušeností dalším odborníkům. Autor implantátu pravidelně navštěvuje odborné semináře, kongresy a školení, na kterých lékařům představuje principy této operační techniky a často je provází i jejich prvními zákroky.
Zkušenosti s metodou se zároveň předávají i přímo na pardubickém pracovišti. Mladší lékaři zde získávají jedinečnou příležitost učit se přímo od autora implantátu a pod jeho vedením si osvojovat postupy, které v současnosti nacházejí uplatnění po celém světě.
Menší operační rány, nižší riziko komplikací
Hlavní výhodou patního hřebu je jeho vysoká biomechanická stabilita a miniinvazivní zavedení. Oproti klasickým operačním postupům je zásah do organismu menší a vzniklé rány jsou drobné, což znamená nižší zatížení organismu a menší riziko infekce.
Pacienti navíc po zákroku, obvykle již druhý den po operaci, mohou začít s pohybem a postupnou rehabilitací. „Pacient sice nesmí končetinu plně zatěžovat, ale může si na ni stoupat a pomalu s ní cvičit. Díky tomu nedochází k výraznému omezení hybnosti kloubů a současně se snižuje riziko vzniku žilní trombózy,“ vysvětluje primář.
Druhá generace zamíří do praxe
Historie patního hřebu dosahuje již bezmála dvaceti let a jeho vývoj stále přetrvává. Aktuálně vzniká jeho druhá generace, která reaguje na potřeby moderní traumatologie a představuje další krok na cestě za ještě efektivnější léčbou pacientů se zlomeninami patní kosti.
Příběh patního hřebu tak dokazuje, že i inovace světového významu mohou vzniknout mimo velká výzkumná centra – díky odbornosti, odvaze hledat nové cesty a vytrvalosti těch, kteří chtějí posouvat současnou medicínu stále kupředu.