Intervenční tým KNTB zasahuje častěji, potřeba intervencí se zvyšuje

Cílem intervenčního týmu je poskytovat první psychickou pomoc v náročných situacích přímo „tady a teď“. Vyškolení zdravotníci zasahují v případech akutního stresu a traumatu – zejména u příbuzných pacientů, jejich blízkých nebo pozůstalých. Nejčastější indikací k aktivaci týmu bývá perinatální ztráta, sdělení závažné diagnózy, kritický stav blízké osoby, náhlé úmrtí nebo například neúspěšná resuscitace.

„Nikdy předem nevíme, co nás čeká, jak se situace bude vyvíjet, jaká bude reakce zasažených a jak dlouho bude intervence probíhat. To je asi nejtěžší,“ říká koordinátorka týmu Bc. Gabriela Holeňáková. Zároveň však dodává, že členové týmu mají radost z každého zazvonění intervenčního telefonu. Znamená to totiž, že si personál nemocnice uvědomuje přínos této služby a zasaženým lidem dokáže nabídnout podporu přítomností interventa, který pro ně má čas a díky výcviku poskytne akutní ošetření psychiky. Tato praxe navíc významně ulevuje samotným zdravotníkům v jejich náročné práci, uvolňuje jim ruce a dovoluje plně se soustředit na odbornou zdravotní péči. Další člen týmu, psycholog KNTB Mgr. Vladimír Dorazín, doplňuje: „Nejčastěji se jedná o situace, kdy je potřeba poskytnout lidem bezprostřední psychickou podporu – například po náhlém úmrtí blízkého, po sdělení závažné diagnózy, nedokonaných suicidálních pokusech nebo při jiných velmi stresujících situacích. Cílem intervence je pomoci lidem zvládnout prvotní šok, stabilizovat jejich emoce a pomoci jim zorientovat se v dané situaci. V několika případech se také stalo, že intervence následně přešla do ambulantní psychologické péče, pokud bylo zřejmé, že klient potřebuje dlouhodobější podporu.“

Členové intervenčního týmu jsou mnohdy podporou i pro samotný ošetřující personál. Krizové situace v nemocnici bývají velmi těžké a emočně zasahují také samotné zdravotníky. Pomoc interventa je pro ně ujištěním, že v krizovém momentu nejsou sami a nemusejí dělit svou pozornost mezi pacienta a jeho příbuzné. Je totiž nesmírně náročné být ve vypjatých chvílích ve více rolích najednou – pečovat o pacienta a zároveň poskytovat první psychickou podporu jeho blízkým. Je také třeba, aby interventi pečovali i o vlastní psychiku. Pravidelně se vzdělávají, sdílejí své zkušenosti a znají své hranice. Každý z nich využívá své obranné a copingové (vyrovnávací) mechanismy ke zvládání stresu, klíčovou roli v prevenci syndromu vyhoření hraje pravidelná supervize a vzájemná týmová podpora.

„Na výcviku nám s nadsázkou říkali, že jsme vlastně tak trochu blázni, protože se dobrovolně vrháme do situací, ze kterých ostatní lidé utíkají. Je to řečeno s nadsázkou, ale něco na tom bude, tato práce opravdu není pro každého,“ konstatuje Bc. Gabriela Holeňáková. Intervenční tým KNTB má aktuálně sedm členů, kteří drží nepřetržitou telefonickou pohotovost v režimu 24/7. Vedení nemocnice je připraveno počet interventů v budoucnu navýšit, pokud bude zájem o jejich pomoc i nadále stoupat.