Po jeho vzoru v Jihomoravském kraji dominují fleretisti. Teď zvedl nad hlavu jeho vlajku před zraky plného pražského Edenu. Alexandr Choupenitch vedl krajskou výpravu mladých reprezentantů na letošním slavnostním zahájení Olympiádě dětí a mládeže. Brněnský rodák se mladým sportovcům věnuje pravidelně. „V životě je důležité jít příkladem. Ať už během závodu nebo při rozcvičkách, ve všech aspektech, které souvisí s výkonem,“ popsal.
Trénoval jste nošení vlajky?
Je to poprvé v životě, co nesu vlajku na tak významné akci. Netrénoval, ale věřím, že jsem talent od přírody.
Co pro vás role vlajkonoše Jihomoravského kraje znamená?
Jsem velmi rád. Brno a celý Jihomoravský kraj mám blízko srdci, i když se teď více pohybuji v Praze. Pořád se vracím do svého mateřského klubu Sokola Brno I. Je pro mě velká čest, že vlajku nesu.
Jste bronzovým olympijským medailistou, máte zkušenosti z vrcholných závodů. Co si mladí sportovci z ODM odnesou?
Každá taková akce je pro ně obrovskou výhodou. Dokážou velkou akci navnímat. Většina z nich závodila na krajské a republikové úrovni, ale tady atmosféra bude jiná. Jsou s tím spojeny i jiné povinnosti jako zahájení. Je to skvělá zkušenost, kterou budou moct využít v budoucnu.
Co byste jim poradil, aby se s nezvyklou pozorností vyrovnali?
Být v klidu a prožívat každý moment. Strašně rychle to uteče, pak na to budou vzpomínat. Snažit se předvést svůj nejlepší výkon. Nenechat se strhnout věcmi jako tlak a medaile. Být co nejvíc přítomen, vnímat to. Určitě to přinese ovoce.
Co vás na práci s mládeží baví?
Čerpám z ní energii a vidím svojí vlastní cestu. Před turnajem jsem viděl kluky, jak šermují. Připomněl jsem si, jak jsem si tím prošel. Jsem fanoušek sportu obecně. Když vidím mladé lidi sportovat, je to super. Dá jim to do života mnohem víc než jen do sportu. Přesah je mnohem větší.
Co byste tedy popřál reprezentantům Jihomoravského kraje pro letošní Olympiádu dětí a mládeže?
Snažit se překonávat sám sebe. Nehledět doprava a doleva, ale snažit se být lepším. Užívat si to, mít zážitky. To jsou věci, které si budou dlouho pamatovat.
Text: Tereza Slováčková