Ačkoliv je pro skeletonistku Annu Fernstädtovou Cortina třetí olympijskou zastávkou, při zmínce o Itálii se jí místo zimy a hor vybaví sluneční brýle a plavky. A také tiramisu, které umí mistrovsky připravit.
Na hrách v Pchjongčchangu obsadila ještě v německých barvách šesté místo, o čtyři roky později v Pekingu si navzdory pozdě zjištěné cukrovce pohoršila jen o jednu příčku. „V nemocnici mi řekli, že profesionální sport nebudu dělat vůbec. A když budu mít štěstí, tak aspoň něco málo,” vzpomíná a s úsměvem dodává: „Tak jsem řekla: Hmm, tak to asi ne.”
Ne vždy je ale takhle pozitivní. „Taky někdy sedím sama doma, brečím a říkám si, proč já. A pak to přejde,” popisuje devětadvacetiletá sportovkyně.
Nevzdala se a dál patří mezi světovou špičku. V ledovém korytu se řítí hlavou dolů rychlostí až 140 km/h, přesto přiznává, že větší strach má při sjezdu z kopce na kole. „Zátěž během jízdy úplně necítím, protože jsem soustředěná na to, co musím dělat. O dobré jízdě a pádu rozhodují milisekundy. A dobrá jízda je bezpečnější, takže se člověk snaží úplně nepadat,” líčí s nadhledem.
"O dobré jízdě a pádu rozhodují milisekundy."
A jak vnímá olympijskou dráhu v Cortině? „Je to nová trať pro všechny, tak uvidíme,” uzavírá.
Co na Aničku prozradil její trenér?