Téma sebevražd je citlivé a těžké. Přesto je důležité o něm mluvit otevřeně, klidně a s respektem. Ne proto, abychom strašili, ale proto, abychom předcházeli tragédiím a preventivně ukázali, že pomoc existuje a je blíž, než se může zdát.
Stejně jako v ostatních regionech České republiky se i v Plzeňském kraji každoročně setkáváme s případy, kdy lidé řeší svou tíživou životní situaci tím nejkrajnějším způsobem. Policisté, záchranáři, hasiči se s těmito událostmi setkávají nejen při samotných zásazích, ale i při opakovaných varovných signálech, které jim často předcházejí. Do takovéto emočně silné nebo traumatizující situace jsou při zásahu povoláni i další speciální síly, jako jsou tzv. krizoví interventi – policisté, kteří jsou vyškoleni k poskytování první psychické pomoci lidem v akutní krizi při zásahu na místě. Tým systému krizové intervence při Krajském ředitelství policie Plzeňského kraje funguje 7 dní v týdnu a 24 hodin denně a pomáhá osobám, které prožívají silně stresující traumatickou situaci – např. obětem trestných činů a mimořádných událostí, obětem dopravních nehod s těžkou újmou na zdraví, pozůstalým po obětech, popř. svědkům a dále osobám ohroženým sebevražedným jednáním.
Myšlenky na sebevraždu mohou potkat v tíživé životní situaci každého: děti, dospívající, dospělé a seniory. Zkušenosti nám ukazují, že za podobnými činy nebývá „slabost“, ale dlouhodobý stres, pocit, bezvýchodnosti, osamělost, finanční nebo rodinné problémy, ztráta blízkého člověka či psychické nebo vážné zdravotní onemocnění. Mnoho lidí přitom své trápení dlouho skrývá.
Všímejte se signálů u dětí: různé rodinné a životní situace mohou vést k pocitům beznaděje a myšlenkám na sebevraždu jako např.:
A u dospělých také nevyjímaje:
I obyčejný lidský zájem může být tím, co člověka udrží nad vodou. Dát a vzbudit v druhém pocit, že na svou bolest není sám.
Prevence začíná včasným rozhovorem
Z pohledu policejní prevence je jedno jisté: většině tragédií lze předejít, pokud se podaří zachytit problém včas. Otevřený rozhovor může být prvním krokem k úlevě a případně následné odborné pomoci.
Ať jsme mladí nebo staří
Mluvit a naslouchat jim a nebát se vyhledat pomoc je základ prevence. Každé dítě, dospívající, dospělý a senior si zaslouží lásku, pocit bezpečí a naděje! Nejen dítě potřebuje cítit, že ho někdo bere vážně a že na své problémy není samo. I samotné objetí beze slov má velký citový význam, jste v tom společně lidsky – tiše a bezpečně.
Doporučení policejního psychologa:
Co dělat?
Co nedělat?
Když jsem v nouzi – co mám dělat?
Pokud se necítíte dobře vy sami, je důležité vědět, že:
Kam se obrátit o pomoc – linky krizové pomoci
Máte-li obavu o někoho ve svém okolí, jednejte, i když si nejste jistí. Nepodceňujme vážnost situace, ne každý, kdo prochází tíživou životní situací, ví, co má dělat nebo se bojí o pomoc říci. Všímejte si změn a jednejte včas. Raději „zbytečný“ telefonát než pozdní lítost.
Každý lidský život má hodnotu! Je to to nejcennější co v životě máme. Chraňme si svůj život a zdraví nebo životy a zdraví jiného. Každý problém má řešení, i když ho teď třeba nevidíte sami!
Nebojte se říci si o pomoc. Nebojme se mluvit o problémech, včasná pomoc zachraňuje životy.
por. Veronika Hokrová, DiS.
20. ledna 2026
https://policie.gov.cz/clanek/sebevrazdy-mluvit-o-problemu-je-prvni-krok-k-pomoci.aspx