Ze zdravotních důvodů u toho sice pan Pírko nemohl být fyzicky, avšak myšlenkami na výpravě byl, po celý den se nechával informovat zprávami, obával se o zdraví všech a při návratu účastníky v Jičíně překvapil přivítáním. Byl rád, že se nestal žádný úraz. Sněžka totiž 28. října nastavila svou drsnou tvář.
Start výpravy v Peci pod Sněžkou byl poklidný a výprava rozvinula vlajku před bistrem Café Gril. Na společné fotce byli účastníci v plné síle, a tak vyrazili směrem k Obřímu dolu. Již tam potkali první sníh a bylo zřejmé, že dosáhnout na vrchol nebude jednoduché.
Kolemjdoucí je dokonce varovali, že vrchol je nedostupný a že ze Sněžky se stala bílá pevnost. Když výprava dosáhla Slezského domu, potýkala se už se silným větrem a vánicí. Na vrcholu Sněžky vanul vítr o síle 100 km/hod. a teplota spadla na -2 stupně Celsia, avšak pocitová teplota se kvůli vlhkosti a větru dostala až na -17 stupňů.
Když cestovatelé za sněhové bouře dosáhli vrcholu, měli ho celý pro sebe. Rozvinuli znovu českou vlajkou a tradičně zazpívali Kde domov můj. Poté se vydali směrem k Růžohorkám, kde si – opět jako jediní návštěvníci – dali zasloužený oběd. Zvláště česnečka se opravdu vydařila.
Při závěrečném sestupu do Pece pod Sněžkou počastoval cestovatele vydatný déšť, nicméně sil bylo díky skvělému obědu stále dost. To už se 33. ročník výšlapu na Sněžku chýlil k závěru. Účastníci si odnesli spoustu zážitků, když porovnali síly s vrtochy přírody a nabyli vřelých lidských příběhů.
Obzvláště je třeba vyzdvihnout nemladší účastnici, kterou byla Rozálie Vitáková – 9 let. Velké poděkování náleží i paní Evě Fejfarové za organizaci výšlapu. Je skvělé, že tradice založená panem Pírkem pokračuje.