Exmoorští koně, vracení vody do krajiny i proměna bývalého tankodromu v útočiště pro chráněné druhy. Od dnešního dne si můžete v kampusu Západočeské univerzity v Plzni prohlédnout výstavu Zdravá krajina, která ukazuje, jak se daří obnovovat přirozené procesy v krajině.
Výstava Zdravá krajina, zapůjčená Plzeňským krajem, představuje příklady opatření, která přispívají ke zlepšení stavu české krajiny, zadržování vody a obnově přírodních procesů. Panely jsou od 18. října umístěny před budovou Fakulty strojní a Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) a zůstanou zde do 20. listopadu.
Proděkan Fakulty ekonomické ZČU Jiří Preiss při zahájení výstavy v pondělí 20. října uvedl, že Fakulta ekonomická do projektů v oblasti krajiny zapojuje studující i vyučující: „Univerzita by neměla být jen místem vzdělávání a bádání, ale i přenosu poznatků směrem ke komunitě. Takové aktivity dávají naději pro budoucnost i pro další generace.“
Po zahájení výstavy následoval odborný blok s konkrétními příklady z regionu a diskusemi se studenty a studentkami ZČU, kdy za Ministerstvo životního prostředí ČR vystoupila Eva Volfová z Výzkumného ústavu pro krajinu, garantka projektu a odborná garantka politiky krajiny. Připomněla, že Zdravá krajina vznikla před pěti lety s cílem systematicky obnovovat přírodní procesy a zadržovat vodu v krajině. „Plzeňský kraj je dnes jedním z nejaktivnějších v této oblasti. Zaměřujeme se na to, aby se do krajiny vracelo místo pro vodu a přírodu a aby se proměňovalo zemědělství a lesnictví, které ji dlouhodobě zatěžují,“ řekla. Podle Volfové je krajina klíčová i z hlediska zmírňování negativních dopadů změny klimatu: „Když zlepšíme kvalitu půdy, zvýší se i ukládání CO₂. V krajině se napáchalo mnoho škod, a teď je čas ten prostor přírodě vracet.“
Na spolupráci kraje s univerzitou navázal Jakub Rataj z odboru vodního hospodářství Krajského úřadu Plzeňského kraje. „Spolupracujeme se Západočeskou univerzitou na závěrečných pracích studentů, na Dnech vědy a techniky i na projektech zdravé krajiny,“ uvedl a dodal, že současný projekt usiluje o co největší počet konkrétních opatření v krajině. Financování zajišťují především evropské fondy prostřednictvím Státního fondu životního prostředí a vlastní zdroje obcí a realizátorů.
O projektu Zdravá krajina hovořil také Jan Kopp z katedry geografie Fakulty ekonomické ZČU. Představil zapojení studentů do mapování aktérů, kteří se na péči o krajinu podílejí, i do tvorby diplomových a bakalářských prací zaměřených na podporu spolupráce obcí a institucí.
Jedna z přednášek patřila Ondřeji Peksovi ze Západočeského muzea, přírodovědci a správci bývalého tankodromu na Šlovickém vrchu u Dobřan, který představil příklad obnovy přírodních procesů v této lokalitě, která je dnes přírodní památkou s výskytem mnoha chráněných druhů, včetně kuňky žlutobřiché. „Na 40 hektarech zde žije 550 druhů cévnatých rostlin a například i 55 druhů denních motýlů. Je to území mimořádně cenné z hlediska biodiverzity, zvlášť v kontextu západních Čech,“ uvedl Peksa. Popsal i proměnu území, které po odchodu armády zarůstalo a postupně ztrácelo cenné biotopy. Zlom nastal po roce 2014, kdy město začalo spolupracovat s odborníky a místními organizacemi.
Na Šlovickém vrchu dnes funguje kombinace pastvy exmoorských koní a aktivit, které udržují tuto krajinu – od sportovních závodů po environmentální vzdělávání. „Je to mozaika biotopů i přístupů. Aby to fungovalo, musíte komunikovat se všemi, od ochranářů po sportovce a politiky. Jakmile se toto přestane udržovat, vše se rozpadne,“ uzavřel Peksa.
Na závěr představil Zdeněk Myslík z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) dopady činnosti a paradoxně i nečinnosti člověka na krajinu na příkladu západočeského pohraničí, především Českého lesa. Ukázal příklady konkrétních lokalit a na dobových snímcích i mapových podkladech demonstroval změnu krajiny po vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce. Zmínil také dopady železné opony, a to jak ty pozitivní v podobě rozšíření plochy pro přírodu, tak negativní, kupříkladu zarůstání cenných luk nebo budování takzvaných signálek, tedy asfaltových cest u hranic, kolem nichž se cíleně udržovaly pásy bez vegetace.