Na přelomu letošního jara a léta jsme se pomocí online dotazníku zeptali ukrajinských uprchlíků pobývajících v Česku, jak se jim u nás daří využívat systém veřejného zdravotního pojištění. Výsledky jsme srovnali s podobným průzkumem, který jsme provedli na jaře 2023 – tehdy v Česku většina Ukrajinců nebyla víc než rok, potýkali se s traumatem z války, s jazykovou bariérou a seznamovali se s českým zdravotním systémem, který je velmi odlišný od toho ukrajinského. Porovnání výsledků přineslo zajímavá zjištění.
Na přelomu letošního jara a léta jsme se pomocí online dotazníku zeptali ukrajinských uprchlíků pobývajících v Česku, jak se jim u nás daří využívat systém veřejného zdravotního pojištění. Výsledky jsme srovnali s podobným průzkumem, který jsme provedli na jaře 2023 – tehdy v Česku většina Ukrajinců nebyla víc než rok, potýkali se s traumatem z války, s jazykovou bariérou a seznamovali se s českým zdravotním systémem, který je velmi odlišný od toho ukrajinského. Porovnání výsledků přineslo zajímavá zjištění.
Byť se ukázalo, že lékaře má dnes daleko více uprchlíků než před dvěma lety, nemají pocit, že by se v českém zdravotním systému vyznali lépe než před dvěma lety. Většina svůj přehled o českém zdravotnictví hodnotila tehdy i dnes průměrně. Je tedy vidět, že coby pacienti dodnes nemají vysoké sebevědomí.
V roce 2023 zhodnotila většina dotázaných svou orientaci v českém zdravotním systému třemi hvězdičkami (32 %). Výborně se v užívání zdravotních služeb vyznalo 14 %, o něco hůř 21 %. Vůbec nebo skoro vůbec se nezorientovalo 32 %. Nejhůř na tom byli pochopitelně lidé v nejstarší věkové kategorii od 66 let výš. Problémy měli především s jazykovou bariérou a s pochopením, na jakou péči vlastně mají nárok.
Po dalších dvou letech hodnotí Ukrajinci v Česku svou obeznámenost s českým zdravotnictvím podobně. Opět se zhruba třetina cítí ztracená, třetina se jakž tak orientuje a třetina nemá žádný problém. Počet těch, kdo zvolili pět a čtyři hvězdičky, ve srovnání s předchozím průzkumem mírně klesl (11 %, resp. 20 %). Většina opět zvolila střed (34 %). Špatně nebo zcela špatně svou obeznámenost s českým zdravotnictvím hodnotí 33 %. Do této kategorie spadají především starší lidé a muži. Velký rozdíl panuje mezi těmi, kteří jsou registrovaní u praktického lékaře, a těmi, jimž se ho dosud nepodařilo sehnat. Mezi registrovanými je se svou znalostí zdravotnictví spokojeno (5 nebo 4 hvězdičky) 37 %, zatímco mezi lidmi bez praktického lékaře jen 11 %.
Na otázku, co nejvíc nechápou na českém zdravotním systému, odpověděla jen polovina dotázaných. Nejčastěji nedokážou pochopit dlouhé čekací lhůty na termín u specialisty (12 %) a nemožnost najít praktického lékaře (9 %) – to jsou problémy, které shodně trápí i české pacienty. Dále byla zmiňována jazyková bariéra a nejasnost, na co mají nárok v rámci veřejného zdravotního pojištění (obojí po 6 %) – těmto potížím jsou vystaveni specificky ukrajinští uprchlíci.
Za dva roky došlo k zásadnímu posunu v počtu Ukrajinců, kteří mají svého registrujícího praktického lékaře. Tehdy mělo praktika jen 42 % dotázaných, dnes ho má 79 % dospělých. Dříve se 35 % nedařilo najít ordinaci, která by přijímala pacienty; dnes je to už jen 12 %.
Také v návštěvách specialistů se situace výrazně zlepšila. Před dvěma lety se na gynekologické vyšetření dostalo 33 % žen a k zubaři jen 26 % lidí. Polovina ukrajinských uprchlíků nedostala žádnou specializovanou zdravotní péči. Dnes je situace výrazně lepší. Na gynekologii bylo alespoň jednou nebo opakovaně 61 % žen, 55 % lidí alespoň jednou navštívilo stomatologii. K nárůstu došlo také u rehabilitace (z 3 % na 19 %) i ortopedie (z 3 % na 22 %).
V průzkumu před dvěma lety nikdo z dotazovaných nezmínil potřebu psychologické nebo psychiatrické péče. Dnes ji alespoň jednorázově využilo 8 % dotázaných; z těch, kdo ji potřebovali, se ji podařilo sehnat 39 %; zbytek nesehnal lékaře. Péče o duševní zdraví je u ukrajinských uprchlíků zdaleka nejméně dostupná ze všech typů ošetření, která potřebují.
Počet uprchlíků, kteří v ČR pečují o nezletilé děti, za dva roky mírně klesl. Tehdy to bylo 66 % lidí a dnes 53 %. Nejčastěji se jedná o ženy ve věku 20–49 let. Mezi těmi, kdo pobírají humanitární dávku, jsou jich celé dvě třetiny.
Podle minulého průzkumu se registraci u pediatra podařilo sehnat 59 % těch, kdo v Česku pečovali o děti. Dnes má dětského lékaře už 83 % rodičů a pečujících. Alarmujících je ovšem 16 %, kteří pediatra dodnes nemají. Panuje zde jednoznačná souvislost mezi tím, jak dobře dospělý hodnotí svou orientaci ve zdravotním systému, a tím, zda děti mají pediatra.
Zeptali jsme se tentokrát na to, zda se ukrajinským rodičům daří získat pro děti lékařská potvrzení potřebná pro školní aktivity (plavecký výcvik, škola v přírodě, letní tábor apod.). Ukázalo se, že bez problémů je sehnalo 56 % lidí, 25 % nic takového zatím nepotřebovalo (zřejmě děti nižšího věku), 14 % potvrzení sehnalo s potížemi a 5 % se je zajistit nepodařilo. Lidé s dočasnou ochranou, kteří již stojí na vlastních nohou a nepobírají humanitární dávku, si se zařízením školních potvrzení poradili výrazně lépe (63 %) než ti, kdo jsou dosud na dávce (bez problému zvládlo jen 37 %).
Tři pětiny ukrajinských dětí již v ČR absolvovaly nějaké očkování (zejména ty menší). Více než čtvrtina rodin měla děti očkované ještě na Ukrajině. Ovšem 6 % lidí se nepodařilo očkování zajistit a 5 % nemá přehled o potřebných očkováních – v obou případech jsou to především ti, kdo nemají ani pediatra.
Před dvěma lety uvedlo 21 % dotázaných, že v rodině mají chronické onemocnění. Jednalo se v reálných číslech o 59 lidí a jen 24 z nich mělo v Česku nějak zajištěnou léčbu. Pomoc pacientských organizací využívalo jen 8 z nich.
Z aktuálního průzkumu vyšlo, že chronické onemocnění má sám respondent nebo někdo v rodině v 56 % případů. Incidence samozřejmě výrazně roste s věkem. Podobně jako tehdy jde především o hypertenzi a ostatní interní potíže, cukrovku, onemocnění pohybového aparátu, artrózu, endokrinologii a štítnou žlázu, také astma, bronchitis a alergie, onkologická onemocnění nebo psychiatrické diagnózy.
Jen polovina chronicky nemocných (53 %) má v ČR zajištěnou péči o své onemocnění. Bohužel 11 % nebylo spokojeno s lékařem a hledá nového, 19 % se nedaří lékaře sehnat. Nápadně lepší je situace v Praze a Středních Čechách, kde má léčbu 74 % chronicky nemocných. Ve zbytku země je to sotva polovina. Velmi podstatná se ukazuje registrace u praktického lékaře; z těch chronicky nemocných, kteří ho nemají, se k léčbě dostává jen 22 %.
V průběhu času nedošlo k zásadním změnám v tom, odkud Ukrajinci v ČR berou praktické informace pro každodenní život. Narostl pouze počet těch, kteří je čerpají ze sociálních sítí. Zatímco před dvěma lety byli hlavním zdrojem přátelé (60 %), dnes přátelé klesli na 46 % a na první místo narostly sociální sítě (52 % oproti dřívějším 38 %).
Mladší lidé a ženy se obracejí především na sociální sítě, informace od přátel využívají více muži a lidé v menších než krajských sídlech. Helplinky nevyužívá téměř nikdo.
Tentokrát jsme se zeptali na několik dalších oblastí, které se za dobu pobytu ukrajinských uprchlíků v ČR vyprofilovaly jako zásadní. První z nich byla obeznámenost s možností využít tlumočení při návštěvě lékaře. Vůbec o ní nevědělo 18 % dotázaných. Využilo ji 17 % lidí, a to 9 % jednorázově a 8 % opakovaně. Celkem 55 % pomoc s domluvou nepotřebovalo a 9 % pomáhá někdo známý nebo člen rodiny. Sami si poradí zejména mladší Ukrajinci. U těch, kdo svou orientaci v českém zdravotnictví nehodnotí jako dobrou, se výsledek polarizuje – přibývá těch, kdo tlumočení využili, i těch, kteří o této možnosti vůbec neví. Takových je nejvíc mezi lidmi, kteří nemají ani praktického lékaře.
Zajímali jsme se také o využívání příspěvků a benefitů od zdravotních pojišťoven. Zde se dotazovaní rozdělili do téměř stejně velkých skupin: 26 % tyto příspěvky využilo, 28 % vůbec netuší, že něco takového existuje. Dalších 25 % by mělo zájem, ale neví, jak o příspěvek zažádat, a 20 % to vzdalo – buď se jim žádný příspěvek z nabídky nehodil (16 %), nebo se jim proces zdál příliš komplikovaný (4 %). Opět se ukazuje klíčová registrace u praktického lékaře – z těch, kteří ho mají, příspěvek zdravotní pojišťovny čerpalo 31 %, zatímco jen 11 % z lidí bez praktika.
Zjišťovali jsme také, zda někdo z rodiny jel za zdravotní péčí zpět na Ukrajinu. Necelá polovina (47 %) uvedla, že to nepotřebovala, neměla k cestě možnost nebo že je spokojená s péčí poskytovanou v ČR. Ostatní cestu na Ukrajinu za lékařem připustili. Jako důvod uvedli zejména lepší dostupnost zdravotní péče na Ukrajině (26 %), nemožnost najít lékaře v ČR (18 %) nebo nižší cenu zdravotní péče na Ukrajině (12 %). Dalších 7 % je přesvědčeno, že ukrajinské zdravotnictví je prostě lepší. V malé míře se objevoval také dovoz léků z Ukrajiny (např. antibiotika jsou tam ke koupi bez lékařského předpisu).
Dobrou zprávou je, že 54 % dotázaných se nikdy ve zdravotnických zařízeních necítilo diskriminováno. Ovšem 36 % uvedlo, že jednou se tak cítili. Popisované případy se vztahují zejména k jazykové bariéře (personál netoleruje horší češtinu), neochotě registrovat / pečovat o Ukrajince, odmítnutí ošetření, také pohrdání lidmi jiné národnosti a nemístné poznámky. Z části stížností je patrná neomalenost personálu – je otázkou, zda stejně nevhodné zacházení nedostávali i čeští pacienti. Z několika odpovědí jsou podle hodnocení výzkumné agentury patrná relativně vysoká očekávání, kterým český systém není schopen dostát. Opakovaně diskriminační zacházení pociťuje11 % ukrajinských uprchlíků. Nejvyšší míra opakované diskriminace se ukazuje na Moravě (18 % proti 6 % v Praze) a u lidí, jimž se nepodařilo sehnat dětem pediatra (31 %).
Celkově z aktuálních dat vyplývá, že přestože Ukrajinci v ČR nemají pocit, že by rozuměli českému zdravotnictví lépe než po svém příchodu do země, většina jich již má své ošetřující lékaře. Pro pohyb zdravotním systémem a využívání zdravotních služeb se ukazuje jako zásadní být registrován u praktického lékaře a mít pro děti pediatra. Tito pacienti disponují mnohem lepší znalostí systému, dostávají informace ohledně očkování, využívání příspěvků zdravotních pojišťoven nebo tlumočnických služeb.
Jako hlavní výzvy se z průzkumu v tomto okamžiku jeví zajistit chybějící péči o duševní zdraví a postarat se o ty, kdo zůstali bez praktického lékaře / pediatra a skončili tak zapomenutí na okraji systému. Jsou to zejména starší lidé a osoby, které dosud zůstávají na humanitárních dávkách (často matky malých dětí, žijící mimo větší města v izolovaných oblastech). Lidé s dočasnou ochranou, kteří se již sami živí a dávky nepobírají, se o sebe již většinou dokázali dobře postarat a větší podporu při přístupu k lékařské péči již nepotřebují.
Agentura pro sociologický a marketingový výzkum SC&C
Sběr dat: 9. – 23. května 2023.
Online dotazník v ukrajinštině a ruštině (CAWI dotazování) byl šířen na sociálních sítích a metodou sněhové koule mezi ukrajinskými uprchlíky.
Do vyhodnocení bylo zahrnuto 283 vyplněných dotazníků.
Závěry odpovídají zjištěním reprezentativního výzkumu PAQ Research Hlas Ukrajinců (2022).
Průzkum vznikl v rámci projektu „Podpora ukrajinských pacientů zajištěním jejich přístupu ke zdravotním a sociálním službám“, který finančně podpořila Světová zdravotnická organizace (WHO), kancelář Česká republika.
Agentura Incomind
Sběr dat: květen – srpen 2025
Online dotazník v ukrajinštině (CAWI dotazování) šířilo NAPO prostřednictvím spolupracujících neziskových organizací pracujících s ukrajinskými klienty, kampaně na FB a vlastních kontaktů.
Do vyhodnocení bylo zahrnuto 287 vyplněných dotazníků od lidí ve věku 20–70 let.
Průzkum proběhl v rámci projektu „Diseminace zdravotnických informací pro ukrajinské uprchlíky v Česku – posílení přístupu ke zdravotní péči“, který byl podpořen WHO Europe, IOM Europe a EU (DG Sante).
Více informací o projektech NAPO & WHO najdete v sekci Pacienti z UA.