Jeho projekt Děti do bruslí se nesnaží hledat nové hokejisty nebo krasobruslaře. Jeho cílem je, aby se děti naučily bruslit – aby zvládly rovnováhu, nebály se ledu a dokázaly se zvednout po pádu. Program je otevřený mateřským školám i prvním ročníkům základních škol a rozvržený na čtyři roky.
„Na konci by děti měly být připravené vstoupit do jakéhokoli sportu na ledě. Kdo bude chtít, může pokračovat v krasobruslení nebo hokeji. Kdo ne, odnáší si dovednost na celý život,“ vysvětluje Verner.
Výuka probíhá na stadionech s pomocí vyškolených instruktorů. Do projektu vstupují obce, školy i rodiče, část nákladů hradí města a podporu poskytuje i ministerstvo školství. Instruktoři se starají o děti od chvíle, kdy nazouvají brusle, až po samotný trénink.
„Každý může vzít děti na stadion. Ale my nabízíme metodickou cestu, aby každá hodina měla cíl a posunula děti dál,“ vysvětluje Verner, který do projektu vložil i zkušenosti ze Spojených států, kde působil v největší škole bruslení v Kalifornii.
Podobně jako Olympijský víceboj i Děti do bruslí ukazují, že sport má být především dostupný. „Já jsem poprvé viděl olympijské kruhy při hokejovém Naganu. Dnes mají děti díky víceboji možnost setkat se s olympioniky už na základní škole. To je obrovská motivace,“ líčí ambasador projektu.
Olympijský víceboj je podle něj velkým pomocníkem i pro učitele tělocviku. „Děti dnes mají spoustu rušítek a důvodů, proč nesportovat. Víceboj jim ukazuje, že pohyb může být radost, ne povinnost.“
Verner sám v dětství kombinoval atletiku, fotbal, gymnastiku i krasobruslení. Nakonec zvítězily brusle, ale právě pestrost považuje za klíč k tomu, aby si děti našly svou cestu. Podobně přistupuje i k výchově vlastních synů. „Chci, aby si sport užili. Aby brusle, míč nebo raketu vnímali jako hru. Nechci z nich mít vrcholové sportovce, ale lidi, kteří budou sportovat srdcem a duší,“ říká.
Jeho školička ve Strašnicích už přitáhla i děti dalších známých sportovců. Na ledě se tak kromě učení odehrává i něco navíc – vznikají nová dětská přátelství. „Na začátku se všichni potýkají se stejnými pády a nejistotou. To je spojuje a učí trpělivosti. A o to jde – o radost z každého malého pokroku,“ dodává Verner.