Mohou si pacienti během svého vyšetření nahrávat lékaře? A mohou si pořídit záznam i bez jeho vědomí? Kolem těchto otázek v praxi panuje řada sporů a nejistot. Ministerstvo zdravotnictví na ně přináší odpovědi v nové metodice. Svým odborným pohledem do ní přispěla i Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana. Metodika je nyní v připomínkovém řízení, po jeho skončení by mohla vstoupit v platnost.
Nahrávání lékařů pacienty a jejich blízkými – téma, které vyvolává emoce i právní otázky. Je pořizování takových záznamů legální? Jak s nimi nakládat? A obstojí jako důkaz v případě sporu? Právě na to se zaměřuje návrh nové metodiky Ministerstva zdravotnictví, který vznikl v těsné spolupráci s Kanceláří ombudsmana a dětského ombudsmana.
Kdy a jak pořizovat a používat nahrávky?
Na základě návrhu metodiky Ministerstva zdravotnictví ombudsman přináší Desatero pro pacienty a jejich blízké:
1. Postupujte s rozmyslem a zdrženlivě. Nahrávky pořizujte jen v přiměřených situacích, kdy informace nemůžete získat jinak.
2. Nahrávání by mělo sloužit zejména k ochraně práv pacienta.
3. Volte otevřené a předem oznámené nahrávání, je-li to vzhledem k okolnostem možné.
4. Vyhýbejte se nahrávání dalších pacientů a jiných nezúčastněných osob.
5. Uchovejte originální nahrávku, včetně data a technických údajů.
6. Nahrávku neupravujte.
7. Zaznamenejte si okolnosti pořízení nahrávky.
8. Nahrávku poskytněte pouze orgánům oprávněným ji posoudit (o koho jde právě ve vašem případě, zjistíte v letáku ombudsmana Zdravotnictví: Stížnosti ve zdravotnictví)
9. Nahrávku nezveřejňujte ani jinak nešiřte.
10. Cílem nahrávky nesmí být nátlak či kompromitace.
„Pacient je ve vztahu k lékaři obvykle tou slabší stranou. Pokud navíc nemá jinou možnost, jak prokázat ze strany zdravotníků nedostatek respektu nebo třeba nedůstojné zacházení, může si pořídit nahrávku. Souhlas k nahrávání nebude potřebovat v situaci, kdy nahrávku pořídí k ochraně svých práv. Když se rozhodne podat stížnost, může k ní nahrávku připojit,“ vysvětluje právnička Běla Vaverková, která se v Kanceláři ombudsmana a dětského ombudsmana specializuje na oblast zdravotnictví.
A právě z tohoto úhlu na otázku vytváření záznamů nahlíží i metodika „Pořizování nahrávek zdravotníků a jejich využití při šetření stížností a ve správním řízení“. Ta mimo jiné upozorňuje, že zdravotnická zařízení nemohou nahrávání plošně zakázat, jak se to v současnosti někdy děje.
Nahrávání je totiž v některých případech zcela legitimní a může představovat jeden z mála způsobů, jak doložit průběh komunikace mezi pacientem a zdravotníky. Typicky jde o situace, kdy pacient použije mobil nebo jiné zařízení, aby zachytil konzultaci o svém zdravotním stavu. Nahrávka může sloužit také, pokud dojde na spor o průběhu lékařského poučení, nebo pokud je člověku odmítnuta lékařská péče.
Pacienti by však i v těchto případech měli upřednostnit otevřený přístup a zdravotníka o svém záměru natáčet jej předem informovat. Utajené nahrávky jsou až krajní možností. Zároveň ten, kdo nahrávku pořizuje, musí mít na paměti práva zdravotníků, ale i dalších osob, kterých by se mohla dotknout.
Nyní metodika prochází připomínkovým řízením. To potrvá do 10. července. Pak by mohla začít sloužit správním orgánům řešícím stížnosti v oblasti zdravotnictví. Zároveň poskytne dobré vodítko i zdravotním zařízením a pacientům.
Příklady případů, které v souvislosti s nahráváním ve zdravotnických zařízeních řešil ombudsman
- Zdravotnické zařízení ve svém vnitřním řádu neoprávněně zakázalo nahrávání
- Při vyřizování stížnosti na komunikaci nemocnice, která se týkala nezletilé pacientky, magistrát neověřil tvrzení zachycená na nahrávkách
- Matka si stěžovala, že ji a její dceru lékařka odmítla ošetřit. Ke stížnosti poskytla krajskému úřadu i několik nahrávek. Krajský úřad však k nahrávkám stěžovatelky nepřihlížel