
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<tiskova_zprava>
    <titulek>
        Bojíme se smrti. Poslední chvíle ale nemusí být beznadějné
    </titulek>
    <datum>
        5.5.2026
    </datum>
    <autor>
          | Charita ČR
    </autor>
    <perex>
        O domácí hospicové péči, strachu ze smrti i o tom, proč na konci života nejvíc záleží na blízkosti druhých, mluví v podcastu ChariTALK zdravotní sestra Eva Janatová a Kateřina Kadlecová, která má s péčí zkušenost z vlastní rodiny.
    </perex>
    <text>
        
Co v podcastu uslyšíte:


• Jak poznat, kdy je čas obrátit se na domácí hospic? • Jak vypadá péče o člověka na konci života doma? • Jakou roli hraje rodina a kde může získat oporu? • Jaké mýty o hospicové péči mezi lidmi přetrvávají? • A mnoho dalšího...


Smrt je téma, o kterém se stále příliš nemluví. Možná proto, že z ní máme strach, možná proto, že ji raději vytěsňujeme za zdi nemocnic. Přitom právě na konci života záleží víc než kdy jindy na klidu, důstojnosti a na tom nebýt sám. Domácí hospicová péče umožňuje lidem zůstat až do posledních chvil doma, v prostředí, které znají, obklopení svými blízkými a bez zbytečné bolesti.

Hospic podle Evy Janatové neznamená rezignaci, ale doprovázení.


"Je to spíše doprovázení do poslední chvíle. Já tam nevidím tu hrůzu, naopak tam vidím to krásné – naději,"


říká. Péče přitom není zaměřená jen na samotného pacienta, ale i na jeho rodinu, která se s podobnou situací často setkává poprvé a potřebuje oporu i jistotu, že na všechno není sama.

Právě zkušenost rodiny popisuje i Kateřina Kadlecová, která měla možnost doprovodit svou babičku doma.


"Pro nás bylo nejdůležitější vědět, že máme někoho, na koho se můžeme obrátit. Ten klid a jistota, že v tom nejsme sami, byly zásadní,"


popisuje. Domácí hospic podle ní pomáhá nejen zvládnout samotný závěr života, ale také ukazuje, jak může rodina v takové chvíli fungovat a držet při sobě.Lidé na sklonku života přitom často nechtějí velká gesta. Stačí jim obyčejné věci – vidět své blízké, být doma nebo si ještě naposledy užít něco známého.


"Jeden pacient si se mnou chtěl zahrát žolíky. Hráli jsme, on vyhrál a zbyl mu žolík do další hry. Ten žolík už měl navždy, protože žádnou další hru už jsme nehráli…,"


vypráví Eva Janatová.Velkou roli hraje i financování – zdravotní pojišťovny pokrývají přibližně 60 % nákladů, zbytek je závislý na podpoře dárců. Právě díky nim může Charita tuto službu poskytovat a být oporou rodinám ve chvílích, které patří k nejnáročnějším v životě.

Eva Janatová a Kateřina Kadlecová

Eva Janatová je zdravotní sestra domácího hospice Alfa Omega Oblastní charity Ústí nad Orlicí. Ve své práci doprovází pacienty i jejich rodiny v závěru života a pomáhá jim zvládnout náročné chvíle s důstojností a klidem. Kateřina Kadlecová působí ve společnosti USSPA a má osobní zkušenost s hospicovou péčí ze své rodiny, kdy její blízká mohla zůstat až do posledních chvil doma.


https://www.charita.cz/aktuality/z-domova/podcast-charitalk-hospicova-pece


    </text>
</tiskova_zprava>
