Na krku bronz z loňského mistrovství světa, na čele letošního světového žebříčku a před sebou sen jménem Los Angeles 2028. Když ale Matěj Lukeš probíhá cílem, jeho první myšlenky nepatří medailím ani statistikám. Míří domů. K mamince, která už tu není, a k tátovi, který se stále zotavuje po těžké nehodě.
Příběh čtyřiadvacetiletého moderního pětibojaře totiž není jen o sportu. Je o dospívání, které přišlo příliš brzy.
„Tahle medaile je pro tebe, tati!“ vzkázal do televizních kamer po zisku životního bronzu na mistrovství světa v Kaunasu. A nebyla to prázdná slova. Za úspěšným sportovcem se skrývá mladý muž, který se vedle vlastní kariéry stará i o své tři mladší bratry.
Už jako malý snil o tom, že bude profesionálním sportovcem. A zatímco jeho vrstevníci řešili běžné starosti dospívání, Matěj Lukeš se postupně učil nést mnohem větší odpovědnost.
Smrt maminky a vážná nehoda otce změnily život celé rodiny. Sport se pro něj stal nejen únikem, ale také způsobem, jak vše zvládnout. Právě na závodech často nachází chvíle, kdy může na těžké životní momenty alespoň na okamžik zapomenout.
Možná právě proto působí klidněji a vyzráleji, než odpovídá jeho věku. A možná i proto umí v těch nejdůležitějších chvílích podat mimořádné výkony.
Rok 2025 znamenal průlom. Na mistrovství světa v litevském Kaunasu vybojoval senzační bronzovou medaili, následně přidal stříbro ve finále Světového poháru a stal se českým Pětibojařem roku.
Ani v letošní sezoně nezůstává pozadu.
Po sérii skvělých výsledků vede Lukeš v polovině roku 2026 světový žebříček. V Budapešti obhájil stříbro ve finále Světového poháru a na srpnové mistrovství Evropy v Turecku a světový šampionát v Číně bude odjíždět jako jeden z favoritů. „Jednou můžu říct vnoučatům, že byl děda první ve světovém žebříčku,“ usmál se nedávno. Dobře ale ví, že opravdové cíle teprve přicházejí.
Olympijské hry v Paříži ještě sledoval z dálky. O to větší motivací jsou pro něj hry v Los Angeles 2028. Do nich zbývají dva roky. Dva roky tréninku, cestování, překonávání bolesti i vlastních pochybností. Ale také dva roky, během nichž může jeden z nejsilnějších českých sportovních příběhů pokračovat.
Matěj Lukeš už mnohokrát ukázal, že umí zvládat situace, které by jiné zlomily.
A pokud jednou bude stát pod olympijskými kruhy s medailí na krku, nebude patřit jen jemu.
Bude i pro mámu.
A pro tátu.
Přesně tak, jak si to slíbil.