Co nabízí technologie živého vysílání současnému umění? Doktorand Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU Lukáš Kellner zkoumá vztah mezi videoartem, sportovními přenosy a novými médii. V rozhovoru přibližuje své disertační téma i zkušenost s doktorským studiem.
Sportovní přenosy, streamovací platformy nebo videoart. Lukáš Kellner v rámci svého doktorského studia na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni zkoumá, jak se tyto světy vzájemně ovlivňují, kde se jejich principy prolínají a jaké významy se v nich dají číst. Jak řekl v rozhovoru pro INFO.zcu, ve svém disertačním projektu nazvaném Umění v přímém přenosu, přímý přenos v umění se věnuje možnostem využití technologií živého vysílání v současné umělecké tvorbě.
Lukáši, proč sis vybral právě tohle téma?
Vychází z mojí osobní fascinace ale i profesní zkušenosti s tvorbou přímých přenosů. Během živého snímání je třeba být ve střehu, umět reagovat na nastalé proměny situace a zároveň myslet na to, že výstup, který doručuji, a to ať z pozice kameramana nebo režiséra, by měl být srozumitelný. Všechny tyhle myšlenky ještě akcelerovaly při coronavirové pandemii. Najednou jsme měli přímé přenosy ze všech možných lidských činností. Další etapou, která mě motivovala, byla doba po pandemii. Většina lidí skočila zpátky do reálného světa, ale já jsem potenciál přímých přenosů vnímal stále intenzivněji. Především v kontrastu svých nejmilejších témat – sportu a umění. Když pak vznikla příležitost k doktorskému studiu, nebylo o čem přemýšlet. Oslovil jsem docenta Jaroslava Vančáta, jestli by nebyl můj školitel. Díky jeho fascinaci sémiotikou, čtením obrazu a dalších digitálních forem jsme se dohodli a téma posvětila i komise.
Jaké zázemí ti poskytuje Sutnarka?
Nejlepší! (smích) A to neříkám proto, že tu pracuju a studuju. To říkám, protože tu pracuju a studuju už více než 20 let a mám to tu tak trochu nachozené a nakoukané. Je to samozřejmě obrovská výhoda, znát dokonale prostředí a vše s tím spojené. Můžu se tak soustředit na to, co potřebuju a vím kde co je, s kým co řešit a kde se ptát. Jsem zaujatý, a to v tom nejlepším slova smyslu.
Součástí doktorského studia je i zahraniční stáž. Kde jsi byl a přinesla ti tato zkušenost kromě odborných znalostí i něco dalšího?
Stáž jsem absolvoval v ateliéru Tona Čierného na Vysoké škole výtavrných umění v Bratislavě. Znal jsem prostředí, kdysi jsem už na jedné stáži na VŠVU byl. Také u Tona, ale v ateliéru Sochy. Oprášili jsme starší kontakty, a navíc jsem na místě potkal další profíky z různých oborů. Díky naší geografické a historické blízkosti je vše snazší. V mém celkem komplikovaném a komplexním tématu jsem tak mohl zásadně využít výhodu jazykové blízkosti češtiny a slovenštiny.
Jsou tvoje práce někde k vidění?
V Plzni skoro všude. Mimo realizací v rámci univerzity pracuju s mnoha organizacemi. Od Divadla Josefa Kajetána Tyla přes spolupráci s DEPO 2015, Odborem kultury Magistrátu města Plzně, HC Plzeň, fotbalovou Viktorkou, Západočeským muzeem až po Národní památkový ústav nebo Českou televizi.
Co by měl mít uchazeč o doktorské studium promyšlené ještě před podáním přihlášky?
Za mě je to téma, které máš v ruce a zajímá tě. Pak taky být připravený na to, že tohle studium je fakt jiné než bakalářské nebo magisterské. Mně trvalo skoro dva roky nastavit hlavu na jiný model přemýšlení. Je fajn si prozkoumat terén právě stran odborné diskuze a výzkumu, může se totiž velice snadno stát, že to, co chce člověk řešit, už třeba někdo popsal, odborná veřejnost to zná a je pak těžké najít svůj unikátní vhled a třeba i výzkumné otázky.
Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni nabízí doktorát v programu Mezioborový výzkum prostřednictvím vizuální umělecké tvorby. Tříleté prezenční doktorské studium nabízí jedinečnou kombinaci umělecké tvorby a vědeckého výzkumu. Program je navržen jak pro umělce, kteří chtějí hlouběji reflektovat svou tvorbu, tak pro badatele, kteří svůj výzkum ověřují vlastní tvorbou.