Zajímá-li vás, jak funguje evropská svoboda v praxi, sledujte boj venkova o českou krajinu. Obce smějí rozhodovat samy, dokud jejich vůle nepřekáží unijním plánům a toku peněz z Bruselu. Když překáží, Brusel rychle připomene, kdo drží kasu.
Projednávání novely stavebního zákona skvěle demonstrovalo nesmyslný unijní tlak na necitlivou proměnu české krajiny. Pod hrozbou zablokování desítek miliard z „evropských“ peněz předvedl Filip Turek (Motoristé) názorový veletoč, když veřejně vyzval poslance, aby nehlasovali pro jeho vlastní návrh na prodloužení minimální vzdálenosti větrníků od zástavby. Neuspěl ani Libor Vondráček ze Svobodných, který se pokusil zabránit omezování místních referend: MMR jeho návrh v souladu s unijní politikou podpory větrné energetiky smetlo ze stolu, aniž by pořádně vysvětlilo proč. Možná je tedy nejvyšší čas začít se ptát, kdo této zemi vlastně vládne.
Jenže nejde jen o větrníky. Z EU se vytrácí svoboda. Mizí postupně, s každou další pravomocí odebranou členským státům, s každým rozhodnutím přijatým bez souhlasu a proti vůli občanů, s každým názorem, který je místo věcné debaty označen za „nepřijatelný“. Demokracie se stává jen vyprázdněným pojmem, nálepkou pro zamaskování laciné propagandy.
Mít vlastní názor, nebo dokonce milovat svou zem? To už se dávno nenosí: vhodné je ctít evropské hodnoty a nediskutovat o nich – slušný člověk přece nenahrává nepříteli. Co kdyby nás poslouchalo Russssko! Jen hlupáci dělají potíže. Hlavně nic nevymýšlet po svém, vždyť co můžeme počít, když jsme tak malí … Svěřme se do péče Velké sestry, která nám nabízí ochranu i pomocnou ruku. Spasí nás před suchem, dešti, válkou, nemocemi, nevhodnými myšlenkami, nesprávnými názory i špatnými kamarády, co ji nevděčně kritizují.
A tak jí raději honem dejme naše domovy, naši zemi, naše mozky, naše duše. Krmme ten nenasytný chřtán vším, co ještě máme. Protože jinak nám nevrátí zpět naše vlastní peníze.
Mgr. Lucie Maňáková Článek vyjadřuje názory autora nejedná se o oficiální stínovko Svobodných