(30. 7. 2026) – Protikomunistická odbojová organizace Světlana patří k největším skupinám, které vystoupily proti etablujícímu se totalitnímu režimu. Čítala stovky členů a spolupracovníků zejména na Moravě. Vznikla na podzim 1948 z popudu někdejšího významného partyzánského funkcionáře Josefa Vávry-Staříka, ale jejím faktickým vedoucím byl bývalý partyzán Antonín Slabík.
Světlana se aktivně připravovala na vojenský střet s vládnoucí mocí, neboť předpokládala brzké vypuknutí celonárodního povstání. Za tím účelem shromažďovala zbraně a budovala podzemní strukturu. S mimořádným zápalem se ovšem rovněž věnovala kolportaci „protistátních“ letáků, kterých mezi obyvatelstvem rozšířila mnoho tisíc kusů. Jejím členem byl i Antonín Janošík (1926-1950), který při zatýkání chtěl za cenu vlastního života zlikvidovat příslušníky Státní bezpečnosti granátem. Letošního 26. července uplynulo sto let od jeho narození.
Jeden z předních „světlanářů“, který svou statečnost zaplatil životem, se narodil 26. července 1926 v Lidečku (okres Valašské Klobouky) do zemědělské rodiny. Absolvoval obecnou i měšťanskou školu, poté v rodné obci pracoval na hospodářství svých rodičů. Za německé okupace se zapojil do odboje – v březnu 1945 se stal partyzánem, členem 1. partyzánské brigády Jana Žižky. Byl zařazen do oddílu, který měl stanoviště v pasekářské osadě Ploština. Tu nacisté v dubnu 1945 vypálili a její obyvatele povraždili.
Po válce na rozdíl od mnoha svých spolubojovníků nepodporoval politiku KSČ, což lze zřejmě připsat i jeho silnému náboženskému cítění. V červenci 1948 dokonce v reakci na únorový komunistický puč odešel do exilu. Pobýval v západní části Německa, kde se setkal s některými bývalými partyzány, kteří byli stejně jako on rozhodnuti proti nedemokratickému režimu v Československu pracovat. V září 1948 se tak tajně vrátil zpět jako jejich kurýr s pokyny pro napojení na vybrané osoby. Jednou z nich byl partyzán Rudolf Lenhard ze Vsetína. Ten se stal posléze vedoucím významné podskupiny Světlany, tzv. Světlany-Makyty. Do ní přijal i Janošíka, jemuž přidělil krycí jméno „Fred“.
Antonín Janošík byl po celou dobu svého působení v komunistickém Československu nucen žít v úkrytu, neboť byl záhy po svém příchodu poznán a udán jedním z místních komunistických funkcionářů. To jeho zapojení do ilegální činnosti značně limitovalo. Navzdory vlastnímu svízelnému postavení nicméně pomáhal ukrývat jiné uprchlíky a ve prospěch odboje vykonával i další aktivity (například přenášel různý ilegální materiál). V únoru 1949 pak převzal od Lenharda úkol vybudovat struktury Světlany na západním Slovensku a rozšířit zde protikomunistické letáky.
Na Slovensko se skutečně vypravil, oslovil zde několik protirežimně smýšlejících osob, nakonec však do Světlany získal pouze jednu, které posléze předal k rozšíření ilegální tiskoviny. Když Státní bezpečnost 10. března 1949 spustila mohutnou zatýkací vlnu, její obětí se staly desítky členů Světlany včetně Janošíkových přímých podporovatelů. Kvůli tomu se ocitl v naprosté izolaci. Komunistické tajné policii nicméně unikal dalších 23 dní. Nakonec se ale stal obětí provokace – byl údajnými odbojáři vylákán k odjezdu do bezpečí přistavěným automobilem. Když do něj ale nasedl, vrhla se na něj přesila příslušníků StB. Partyzán Janošík se ani v beznadějné situaci nevzdal, za cenu vlastního života se je pokusil zlikvidovat ručním granátem. Na poslední chvíli mu v tom ale bylo zabráněno.
Statečný příslušník druhého i třetího odboje Antonín Janošík, od jehož narození v těchto dnech uplynulo sto let, skončil na popravišti 24. října 1950 ve věznici Krajského soudu v Uherském Hradišti. Spolu s ním tehdy rukou kata zemřeli i „světlanáři“ Rudolf Lenhard a František Mana.
AUTOR: PETR MALLOTA
FOTO: Archiv bezpečnostních složek a Vojenský historický archiv
https://www.ustrcr.cz/pri-zatykani-chtel-zlikvidovat-prislusniky-stb-granatem