<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<tiskova_zprava>
    <titulek>Kde končí láska k vlasti a začíná nacionalismus?</titulek>
    <datum>24.10.2023</datum>
    <subjekt>PROTEXT</subjekt>
    <autor>
        <jmeno> </jmeno>
        <email></email>
        <telefon></telefon>
        <kontakt></kontakt>
    </autor>
    <region>
        <nadrazeny>Česká republika</nadrazeny>
        <podrizeny>Celá ČR</podrizeny>
    </region>
    <kategorie>
        <polozka>Ostatní</polozka>
    </kategorie>
    <perex>Přenos z veřejné diskuse, kterou moderuje novinář Michael Rozsypal, začne v 10:00.</perex>
    <text>
Kde končí láska k vlasti a začíná nacionalismus? Co v dnešní době znamená vlastenectví? Veřejnou diskusi o (ne)vyprázdněnosti tohoto pojmu pořádá Památník ticha a hosty budou youtuber a influencer Karel &quot;Kovy“ Kovář, ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík a politoložka Vendula Divišová.

Vysílání stanice Bubny jsou veřejné diskuse Památníku ticha k nadčasovým tématům velkých příběhů dvacátého století a jejich paralelám ve válkách současných, diskutované významnými osobnostmi na místě paměti. V publiku tradičně zasedají studenti gymnázií a středních škol.

&quot;Památník ticha se postupně od hledání jazyka k příběhu jednoho místa paměti propracoval k národnímu handicapu – chybí nám mantinely a teze kultury paměti jako svébytné disciplíny. Místa paměti i centra sběratelů příběhů dvacátého století jsou stále kategorizována jako instituce muzejní povahy, která mají svou tradici ve století devatenáctém. My hledáme jazyk, komunikační nástroje a kontexty minulosti se současností. Vlastenectví je laskavý archaismus, který je vyjádřením osobního postoje k žité realitě a vztahům časů, kdy naše národní muzea byla teprve snem. Myslím, že tento význam je potřebný a prospěla by mu rehabilitace. Nebo se můžeme pokusit hledat jeho analogii v jazyce dneška,“ říká ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.

Vlastenectví je podle organizátorů debaty &quot;roztomilý archaický pojem“, který je vynášen hlavně jako symbol určité terapie. Komunikace o příbězích minulosti však podle nich vyžaduje učinit si pořádek v nás samotných. Vlastenectví totiž znamená být schopen přijmout sebe sama v této části světa a s touto minulostí a přijmout zodpovědnost za to, co jako společnost dědíme – nic jiného se ani nenabízí. Účastníci diskuse tak budou vyzváni k zamyšlení nad tím, zda oni sami jsou vlastenci, zda je vlastenectví vyprázdněný pojem či zda se cítí být více Čechy nebo Evropany.

V prostorách interiéru bubenského nádraží současně probíhá výstava Památníku ticha Brány paměti s fotografiemi Karla Cudlína, která je ohlédnutím za deseti lety veřejné komunikace místa paměti. Výstava je výzvou k širší diskusi o tom, co je žánr paměti, a jak připomínat velké příběhy a významná data – důstojně, méně pompézně, ale více s obsahem zaměřeným k událostem minulým a krizím současným.

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zive-kde-konci-laska-k-vlasti-a-zacina-nacionalismus/2430560

</text>
</tiskova_zprava>
