Násilným potlačením studentské demonstrace 17. listopadu 1989 začal v Československu rychlý konec více než čtyři desetiletí trvajícího komunistického totalitního režimu. Generální stávka o deset dní později potvrdila, že politické změny požaduje většina obyvatel. Jasně si to uvědomovali i vedoucí funkcionáři ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti, kteří začali řešit úlohu resortu v nové společenské situaci, včetně otázky likvidace kompromitujících operativních materiálů.
Dne 29. listopadu zkolaboval ministr František Kincl, musel být hospitalizován v nemocnici a vedení resortu fakticky převzal první náměstek Alojz Lorenc. Ten 1. prosince inicioval vydání pokynu, jehož zformulování zadal dalšímu náměstku Ottovi Sedlákovi, nařizující skartace. Například v případě svazků tajných spolupracovníků se měly ponechat pouze „… seznam dokumentů, seznam osob, zpráva o získání ke spolupráci, memorandum, závazek a slib, kompromitující materiály, poslední vyhodnocení a návrh na uložení.“ To víceméně znamenalo, že se měly zlikvidovat veškeré podávané zprávy.
Pokyn v závěru obsahoval dodatek, že „je potřebné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by měly vzhledem k současnému politickému uspořádání kompromitující charakter. Vytříděné materiály je potřebné urychleně zničit za dodržení přísných bezpečnostních opatření v papírnách apod.“ Likvidovaly se hlavně takzvané živé svazky, tedy ty, které byly stále v rozpracování.
V rámci skartací byly zlikvidovány desítky tisíc operativních svazků obsahujících desítky tun písemností. Informace o ničení materiálů přirozeně neunikly pozornosti veřejnosti a médií. Dne 4. prosince byl jmenován nový ministr vnitra František Pinc, který vydal několik pokynů k zastavení skartací, jež ale nebyly respektovány. Lorenc 8. prosince zopakoval pokyn ke skartacím, o několik hodin později ovšem na popud ministra vydal pokyn „s okamžitou platností zakazuji vytřiďováni a ničení všech písemností vzniklých v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra. Ničení písemností by mohlo být zneužito proti fmv [Federálnímu ministerstvu vnitra].“ Lorenc byl z funkce náměstka odvolán 21. prosince 1989, na konci roku byl ministrem vnitra jmenován nekomunista Richard Sacher, který v polovině února 1990 zrušil Státní bezpečnost.
| Každá zpravodajská služba představuje důležitý zdroj informací. Také ministerstvo vnitra v komunistickém Československu – především prostřednictvím státobezpečnostních složek – podávalo stranickým i státním (v tomto pořadí) funkcionářům informace, které nemohli získat jinými cestami. V podstatě šlo o informování o potenciálních nebezpečích jak zpoza hranic, tak uvnitř státu, i o jakýsi monitoring veřejného mínění. K tomu, aby mohly být zpracovávány souhrnné zprávy, musel být v rámci resortu vybudován informační systém, který by zpracovával informace postupně od nejnižších organizačních složek po centrálu a zpět. Hlavní zdroj informací o situaci v Československu přicházel ze Státní bezpečnosti, a to prostřednictvím analytického odboru II. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ten soustřeďoval poznatky získané na centrální i regionální úrovni vlastní operativní činností, tajným sledováním, nasazováním operativní techniky a zejména prostřednictvím tajných spolupracovníků. Na počátku roku 1989 byly každodenně zpracovávány tzv. denní informace, shrnující nejdůležitější události ze státobezpečnostního hlediska. |
Připravil MILAN BÁRTA
http://www.ustrcr.cz/rok-1989-ocima-statni-bezpecnosti-skartace-materialu-stb