Petice Několik vět měla nečekaný ohlas, podepisovaly ji tisíce lidí, včetně známých umělců. Jména signatářů zveřejňovala ve svém vysílání rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Komunistický režim zahájil rozsáhlou kampaň v médiích. Zapojila se i Státní bezpečnost.
Dne 26. července 1989 bylo zahájeno trestní stíhání pro § 100 odst. 1 písm. a) tr. z. – pobuřování proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, které bylo zdůvodněno tím, že „zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že úmyslem bylo vyvolat u čs. veřejnosti hromadné protestní akce, namířené proti politice KSČ a její vedoucí úloze v naší socialistické společnosti“. Druhý den byly provedeny domovní prohlídky u Alexandra Vondry, Stanislava Devátého, Jana Urbana a Jiřího Křižana. Alexandr Vondra podal následně stížnost, „… protože Několik vět nepovažuji za trestnou činnost, nýbrž za součást petičního práva garantovaného ústavou ČSSR.“ Stěžoval si i Jan Urban, podle kterého nebylo právně specifikováno, v čem Několik vět pobuřuje proti socialistickému státnímu zřízení. Obě stížnosti byly zamítnuty generálním prokurátorem ČSR. Většina věcí zabavených během prohlídek byla vrácena až po pádu komunismu. Součástí vyšetřování byly písmoznalecké a daktyloskopické posudky i zvukové záznamy vysílání rádia Svobodná Evropa. Především ale byli k výslechům zváni signatáři Několika vět.
Zpěvačka Hana Zagorová uvedla: „Předložené papíry jsem četla ve spěchu a za špatného osvětlení a v průběhu mého zběžného čtení mě oba mládenci referovali, co je obsahem této petice. Z jejich vyprávění si právě pamatuji to, co jsem dosud do protokolu uvedla a co slýchávám denně ve sdělovacích prostředcích. Z toho jsem usoudila, že se nejedná o nic, co bych nemohla stvrdit svým podpisem.“ Herec Jan Hrušínský vypověděl: „Poprvé jsem se s výzvou Několik vět seznámil v divadelním klubu Realistického divadla, kde pracuji. Vím jen, že jsem se do klubu dostal v době, kdy tam bylo plno lidí, přibližně 40 nebo 30. U jednoho stolu byl hlouček lidí, kteří tam něco četli. Ze zvědavosti jsem se tam šel podívat a viděl jsem, že je tam nějaký papír velikosti A4 a na něm strojopisný text s názvem Několik vět. Tento jsem si také přečetl, a protože požadavky v tomto textu uváděné se mi nezdály být ničím, co by bylo namířené proti naší republice, tak jsem se též podepsal na přiložený list, jako výraz toho, že s obsahem výzvy Několik vět souhlasím.“ Herec Václav Kopta svůj podpis zdůvodnil: „… protože jsme s přítelkyní neshledali v textu výzvy Několik vět nic špatného, tak jsme se také podepsali.“ Zdeněk Svěrák dodal: „Já jsem se s obsahem petice seznámil, a protože mi její obsah hovořil z duše, na přiložený arch papíru jsem se vlastnoručně podepsal, abych vyjádřil svůj souhlas s textem petice.“
Po několika měsících museli vyšetřovatelé přiznat, že „výslechy svědků nepřinesly očekávaný výsledek“. Vyšetřování se protahovalo a teprve začátkem listopadu se začalo připravovat obvinění proti Alexandru Vondrovi a Václavu Havlovi. Zanedlouho přišel pád komunismu a začátkem prosince 1989 bylo hledání autorů Několika vět zastaveno „neboť vzhledem ke změně situace zanikla trestnost činu“ (z ústavy totiž byla vypuštěna slova o vedoucí úloze KSČ ve společnosti).
| Každá zpravodajská služba představuje důležitý zdroj informací. Také ministerstvo vnitra v komunistickém Československu – především prostřednictvím státobezpečnostních složek – podávalo stranickým i státním (v tomto pořadí) funkcionářům informace, které nemohli získat jinými cestami. V podstatě šlo o informování o potenciálních nebezpečích jak zpoza hranic, tak uvnitř státu, i o jakýsi monitoring veřejného mínění. K tomu, aby mohly být zpracovávány souhrnné zprávy, musel být v rámci resortu vybudován informační systém, který by zpracovával informace postupně od nejnižších organizačních složek po centrálu a zpět. Hlavní zdroj informací o situaci v Československu přicházel ze Státní bezpečnosti, a to prostřednictvím analytického odboru II. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ten soustřeďoval poznatky získané na centrální i regionální úrovni vlastní operativní činností, tajným sledováním, nasazováním operativní techniky a zejména prostřednictvím tajných spolupracovníků. Na počátku roku 1989 byly každodenně zpracovávány tzv. denní informace, shrnující nejdůležitější události ze státobezpečnostního hlediska. |
http://www.ustrcr.cz/rok-1989-ocima-stb-vysetrovani-petice-nekolik-vet