Hlavně neuspěchat závěrečný nástup. Přesně to běželo hlavou Rozálii Machové z Jimramova na Vysočině, když se v polovině finálové osmistovky pohybovala na pátém místě. Postupně však začala navyšovat tempo a předbíhala jednu soupeřku za druhou. Před závěrečnou stovkou se dívala na záda už jen Ině Kájínkové. Druhé místo? Nepřipadalo v úvahu. Machová fenomenálním finišem utekla i favoritce závodu a mohla se radovat z premiérového zlata na ODM.
„Kamarádky jsem se musela ptát, jestli jsem opravdu vyhrála. Fakt neuvěřitelný. Jsem strašně ráda. Nic takového jsem nečekala. Věřila jsem si na medaili. Ale že bude zlatá? To bych si v životě netipla,“ zářila patnáctiletá reprezentantka Vysočiny.
Její derniéra na ODM tak vyšla podle nejlepšího možného scénáře a emocemi to v cíli jen hýřilo. „Znovu se už na olympiádu nepodívám, tak jsem si to chtěla hlavně užít. Nervozita před startem byla obrovská, ale to je u mě normálka,“ vysvětlovala po famózním výkonu.
"Znovu se už na olympiádu nepodívám, tak jsem si to chtěla hlavně užít."
Důvodů k radosti měla hned několik — nejenže překonala osobní rekord o 1,72 sekundy, ale navíc v celorepublikových tabulkách letošní sezony vystřelila rovnou na druhou příčku. „Osmistovku jsem pořádně začala běhat až od letošní venkovní sezony. O to víc si toho cením,“ prozradila atletka, kterou láska k běhání poprvé přivedla na atletický stadion před pěti lety.
V cílové rovince čekala na závodnici spojenou s klubem TJ Svitavy i mohutná podpora ze všech koutů tribuny. „Velké díky patří především trenérovi, který mě skvěle na závod připravil. Taky bych chtěla poděkovat všem kamarádům i rodině, kteří mě sem přišli podpořit. Jsem hrozně ráda, že jsem jim mohla udělat radost,“ dodala.
A co čeká nadějnou běžkyni v nejbližší budoucnosti? „Chtěla bych si vyzkoušet dvoustovku překážek. Ale po tomhle úspěchu asi budu muset pokračovat i na osmistovce.“
Text: Dominik Jarka