Ústav pro studium totalitních režimů dlouhodobě posiluje svou roli významné instituce mezinárodní vědecké a paměťové spolupráce. Nedávná týdenní návštěva Ukrajiny při příležitosti ukončení tříleté digitalizace v archivu CDAHOU pro projekt Čechoslováci v gulagu potvrdila jeho pozici významného partnera v oblasti výzkumu represivních režimů, digitalizace archivů a rozvoje společných vzdělávacích projektů ve střední a východní Evropě. Členem čtyřčlenné delegace Ústavu pro studium totalitních režimů byl ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání Martin Valenta.
Mimo slavnostní uzavření tříletého digitalizačního projektu v archivu CDAHOU, který proběhl v rámci širší digitalizace ukrajinských archivů v rámci projektu Čechoslováci v gulagu, se jednalo o prohloubení a systematizaci odborné spolupráce s ukrajinskými paměťovými a archivními institucemi. ÚSTR zde vystupuje nejen jako výzkumné pracoviště, ale jako partner, který se podílí na formování mezinárodních projektů v oblasti výzkumu moderních dějin a represí 20. století. Zásadní bylo také posílení spolupráce v další digitalizaci archivních fondů a sdílení výzkumných dat, která jsou klíčová pro další rozvoj historického bádání. Role Ústavu pro studium totalitních režimů na Ukrajině je dlouhodobě unikátní a díky udržování a rozvíjení cenných osobních vztahů představuje důležitý potenciál pro práci a poslání Ústavu pro studium totalitních režimů.
Jednání probíhala s klíčovými institucemi, které zastávají významnou roli v ukrajinské politice paměti a archivnictví. Šlo zejména instituci CDAHOU, fakticky archiv bývalého ÚV KSSS na Ukrajině, ve kterém jsou však deponovány i části archivu KGB. Tento archiv je dále pověřen sbírkovou činností k tzv. oranžové revoluci, událostem Majdanu i aktuálnímu válečnému konfliktu. Dalším klíčový partnerem je archiv ukrajinské zpravodajské služby SBU. Zde je deponována největší část archivu ukrajinské KGB.
Dále se jednalo o Ukrajinský institut národní paměti (UINP), který plní obdobnou funkci jako Ústav pro studium totalitních režimů v České republice. Mezi jeho zaměstnanci figurují i význační akademici kyjevských univerzit, kteří s USTR dlouhodobě spolupracují. Někteří ukrajinští kolegové se již osobně účastnili některých vědeckých konferencí Ústavu pro studium totalitních režimů, podíleli se na společných výstavách a tato spolupráce pokračuje. ÚSTR naopak ve spolupráci s UINP prezentoval v Kyjevě i jinde některé své výstupy včetně výstavy o „živých pochodních“.
V rámci hlavní akce, prezentace prozatímních digitalizačních výsledků, jsme se sešli i s velvyslancem ČR v Kyjevě panem Lubošem Veselým. Řeč se točila například i kolem toho, že na významném místě paměti u Kyjeva v Bykivni (oběti Stalinova velkého teroru, je zde ale pohřbena i část popravených Poláků z Katyně), by bylo vhodné zřídit pietní místo pro zde spočívající ostatky Čechoslováků. O Bykivni ostatně nedávno publikoval shrnující studii v časopise Paměť a dějiny náš další partner na Ukrajině, historik Radomyr Mokryk, o českých souvislostech tohoto tragického místa pak kolegové z ústavu v knize Gulag a Československo – Velký teror.
Diskuse se zaměřily na tři hlavní oblasti: digitalizaci archivních fondů, sdílení dat a přípravu společných odborných a vzdělávacích projektů. Naším cílem je rozvoj dlouhodobých struktur spolupráce, nikoli pouze jednorázových projektů.
Značný. Na letošní mezinárodní letní škole pořádané ve spolupráci s Úřadem vlády ČR máme v plánu prozatím myslím neuskutečněný projekt: sdružit přední didaktiky moderních dějin z postkomunistického prostoru a diskutovat o vyučování zejména poválečných dějin v jednotlivých zemích: o možnostech, limitech, tabu, časové dotaci, významu daného tématu ve veřejném prostoru, roli paměťových institucích ve výuce apod. Na Ukrajině se podařilo předjednat osobní účast hned několika významných kolegů jak z Kyjeva, tak ze Lvova. Jejich zkušenost, jak z doby SSSR, tak z doby samostatné Ukrajiny, bude jistě nepřenositelná a umožní cenné komparační srovnání i přesah.
Tato konference má potenciál stát se významnou platformou pro odborníky z České republiky, Ukrajiny i dalších evropských zemí. Téma zpravodajských služeb je v kontextu studia totalitních režimů klíčové, protože právě tyto struktury hrály zásadní roli v systému politické represe. Cílem je vytvořit prostor pro dlouhodobou odbornou diskusi, která přesahuje národní rámce. Na letošní konferenci budou mít kolegové z Ukrajiny své osobní zastoupení tak jako na některých dřívějších akcích Ústavu pro studium totalitních režimů.
Jedná se o jeden z výstupů česko-ukrajinské spolupráce. Celkem bylo digitalizováno a zpřístupněno 479 vyšetřovacích spisů sovětské tajné policie KGB, které se vztahují k 283 československým občanům a krajanům. Digitalizaci fondu bylo možné uskutečnit díky grantu Ministerstva kultury ČR poskytnutého v rámci programu NAKI III – Databáze pramenů k problematice politických represí vůči čs. občanům a krajanům v Sovětském svazu. Grant realizuje Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s katedrou kybernetiky Západočeské univerzity a řadou ukrajinských archivů. Tento projekt by nebylo možné realizovat v takovém rozsahu bez mimořádného nasazení kolegů Adama Hradilka, Jana Dvořáka a Anny Chlebiny. Každý z nich přinesl do projektu specifickou odbornou expertizu, ať už jde o dlouhodobý výzkum represí, zkušenost s prací v ukrajinských archivech, nebo schopnost systematicky zpracovávat rozsáhlé archivní soubory. Kolegyně a kolegové také dojíždí na Ukrajinu od roku 2011 i po celou dobu války, podíleli se i na konkrétní osobní pomoci rodinám našich partnerů. Bez nich by naše silné vazby na Ukrajiny nikdy nemohly být takové, jaké jsou.
Umožnění posunu od abstraktních dějin represí k jejich konkrétní lidské dimenzi. Nepracujeme pouze s čísly nebo statistickými přehledy, ale s jednotlivými příběhy, které ukazují mechanismy perzekuce v jejich plné komplexitě, zde navíc v podmínkách často až nepředstavitelné sovětské brutality, neúcty k lidskému životu a faktické připravenosti k fyzické likvidaci v masovém a kolektivním měřítku. V tomto smyslu nás mohou archivy KGB a příběhy v nich uchované stále šokovat.
Skutečnost, že se podařilo projekt realizovat právě v podmínkách probíhající ruské agrese proti Ukrajině, považuji za mimořádně důležitou. Ukazuje to nejen odolnost ukrajinských archivních institucí, ale i jejich jasné odhodlání pokračovat v zpřístupňování historických pramenů. Spolupráce s CHDAHOU, archivem HDA SBU i dalšími regionálními archivy je v tomto ohledu naprosto klíčová. Bez jejich dlouhodobé podpory a otevřenosti by nebylo možné získat a digitalizovat tisíce dokumentů sovětských bezpečnostních složek.
Potvrzení, že mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu represí není pouze odborným projektem, ale také součástí širšího úsilí o uchování historické paměti ve střední a východní Evropě.
Nejde pouze o statistiku represí, ale o detailní rekonstrukci mechanismů, které vedly k perzekuci jednotlivců. Tyto prameny umožňují přesnější pochopení fungování sovětského represivního aparátu a jeho dopadu na občany Československa i krajany žijící v Sovětském svazu. Je třeba zdůraznit, že díky mnoha typům centrálních směrnic, pokynů, vzorových „příkladů“, ale i manuálů pro zpravodajskou práci (včetně psychologických) lze z archivu ukrajinské KGB rámcově rekonstruovat práci KGB jako celku. V tom tkví mimořádný význam této spolupráce, která může mít v některých aspektech potenciál odhalit skutečné pozadí mechanismů totalitní moci a konkrétních klíčových událostí i v Československu po druhé světové válce.
Radomyr patří mezi přední ukrajinské historiky a současně i bohemisty. Umí česky, v Čechách publikuje a je zde obecně akademicky a intelektuálně aktivní. Jeho kniha o ukrajinském disentu je na dnešní Ukrajina ve velkém čtena, je v dobrém slova smyslu bestsellerem. Radomyr se svými poznatky seznamuje čtenáře i z východnějších částí Ukrajiny (mimo bývalé hranice Rakouska-Uherska, popř. Polska), kde je nyní po podobných informacích „hlad“. Svým způsobem se na dnešní Ukrajině a v dnešních podmínkách vytváří či za otřesných podmínek dokončuje proces ukrajinského národního uvědomění (obrození). Tedy proces, který je naopak zejména v západní Evropě na ústupu. Tuto situaci bude mimořádně zajímavé analyzovat a „být u toho“. Pro historika je to až fascinující. Lze předpokládat, že ukrajinští historici budou v tomto procesu sehrávat významnou roli, patrně podstatnější než aktéři ze sféry politiky, která vždy bude zatížena mechanismy moci a nejrůznějšími skandály.
Pro mě osobně představuje návštěva podobných míst vždy velmi silnou zkušenost, protože se nejedná pouze o muzeální expozici, ale o autentické místo, kde se odehrávaly konkrétní dějiny násilí a represe včetně hromadného zabíjení. Zejména ve Lvově, kde byli porůznu masově a genocidně vražděni tu Židé, tu Ukrajinci, tu Poláci, tu další společenské skupiny je to zcela přítomné a fyzicky hmatatelné. Tato místa mají pro historický výzkum zásadní význam, protože umožňují propojit archivní prameny s reálným prostorem, v němž se teror odehrával. Ve věznici na Lonského je navíc dalším místem digitalizace pro Ústav pro studium totalitních režimů. Máme zde i placenou kolegyni.
Ústav pro studium totalitních režimů má i nadále využívat mimořádnou přidanou hodnotu, která vznikla díky dlouhodobému výzkumu týmu Čechoslováci v Gulagu, a spolupráci s Ukrajinou stále rozšiřovat a prohlubovat. Ukrajina se dnes stává klíčovým geopolitickým spojencem České republiky a tato skutečnost by se měla promítnout i do spolupráce paměťové, historické a vzdělávací. Ukrajinská zkušenost od vzniku Sovětského svazu dodnes je skutečným, a i aktuálně otřásajícím mementem, jakou nezměrnou tragédii a řetězec lidského utrpení může způsobit nástup totalitní moci ať už jakkoliv ideologicky zabarvené. Zkušenost Ukrajiny je skutečnou a živou výzvu ze všech sil udržovat a rozvíjet pluralitní demokracii západního typu, která je dnes ohrožována z mnoha stran.
AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: Archiv Čechoslováci v Gulagu
https://www.ustrcr.cz/ustr-je-aktivni-hrac-mezinarodni-pametove-a-archivni-spoluprace-na-ukrajine