Jak se změnila fakulta, na které dlouhá léta působili? Jaké má nové vybavení a kolik studujících? Nejen o to se zajímají lidé, kteří na plzeňské strojní fakultě pracovali a rádi se tam vracejí i v důchodovém věku. Fakulta je zve pravidelně už čtvrt století a sešli se i letos v květnu.
Dvanáct bývalých zaměstnanců a zaměstnankyň se letos potkalo v prostorách Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni. Část květnového odpoledne strávili společně s vedením fakulty, část na své domovské katedře. Od zástupců vedení si bývalí pracovníci poslechli novinky z oblasti studia a výzkumu. Pak už si je rozebraly jednotlivé katedry, kde se potkali s jejich vedoucími a dalšími kolegy, aby zavzpomínali na své působení a zjistili, jak a čím jejich katedra v současnosti žije.
Václavu Valentovi bude letos devadesát let, Josefu Menclovi o deset let méně. Na Fakultě strojní spojili svůj život s katedrou energetických strojů a zařízení, které neřeknou jinak než „jaderná katedra“. Na setkání chodí pravidelně, přestože oba působili na katedře až do vysokého věku – do důchodu odešli před sedmi lety. Těší je, že se jádro opět dostává do popředí pozornosti. „Pamatuji doby, kdy byla jaderná energetika v útlumu. Ve společnosti panovala vůči ní nedůvěra a obavy z bezpečnosti. Je dobře, že se k ní dnes vracíme,“ zavzpomínal Josef Mencl a poukázal na Jaderné dny, které jeho někdejší katedra každoročně už šestnáct let organizuje.
Dalšího pravidelného účastníka setkání Milana Čechuru (91), který vyučoval na katedře konstruování strojů, překvapuje nižší počet studujících strojírenství ve srovnání s dobou před několika desetiletími a také to, že mnoho mladých lidí v průběhu studia odchází. „Snaha musí být na obou stranách,“ konstatoval Čechura. Studující podle něj musejí chtít chodit na přednášky a učitelé je musejí umět udělat zajímavé a atraktivní, aby udrželi pozornost: „Je třeba, aby výuka zůstala na prvním místě. Kvalitní výuka je stejně důležitá, ne-li důležitější, jako věda a výzkum.“
Na katedru technologie obrábění se zašli podívat tři bývalí pracovníci. „Já jsem tady v kampusu zabloudil,“ přiznal 92letý Josef Škarda, který na setkání dorazil po delší době. „Dojel jsem třicítkou na terminál a tam jsem se ptal na cestu nějakého studenta, který mi poradil, ať jedu dál čtyřkou. Vystoupil jsem u Fakulty aplikovaných věd, šel jsem dovnitř, že to nějak projdu, ale nikam jsem se nedostal. Vrátný mi řekl, že musím zase ven a celé to obejít,“ pobavil svou historkou ostatní. Podle Škardy se kampus hodně změnil: „Univerzita udělala obrovský skok, pokud jde o výstavbu. My jsme kdysi řešili nedostatek prostoru – aby se nám studenti někam vešli. Teď, jak jsem viděl a slyšel, má fakulta prostoru dost, ale zase je méně studentů.“
Pro současné vedení Fakulty strojní ZČU není setkání s bývalými kolegy a kolegyněmi jen zdvořilostní akcí, ale projevem úcty k lidem, kteří fakultu formovali a na jejichž práci dnes FST staví. „Těší nás jejich zájem o to, jak se fakulta v současnosti vyvíjí. Je to pro nás zároveň motivace i připomínka, že technické vzdělávání v Plzni má silné kořeny, na které jsme navázali a dále je rozvíjíme,“ dodal děkan Vladimír Duchek.