Sdružení místních samospráv ČR nesouhlasí s aktuálním přístupem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k financování povinné výuky plavání na základních školách. Podle metodického doporučení ministerstva ze začátku května stát nechce ani částečně hradit náklady spojené s plaveckým výcvikem.
Nové doporučení MŠMT k zajištění výuky plavání sice potvrzuje, že plavání je povinnou součástí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání v rozsahu minimálně 40 hodin a pro žáky musí být poskytováno zcela bezplatně. Finanční odpovědnost však resort v plné míře přenáší na zřizovatele škol.
Ze státního rozpočtu se hradí pouze platy kmenových pedagogů školy v rámci limitů PHmax. Naopak ostatní náklady spojené s plaváním a mzdové náklady na externí instruktory plavání ministerstvo explicitně odkazuje do rozpočtů zřizovatelů. Školy ale z důvodu svých personálních kapacit musí instruktory plavání využívat. V opačném případě nejsou schopné povinné plavání zajistit.
„Sdružení místních samospráv ČR nesouhlasí s rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že nebude ani částečně hradit výuku plavání. Pokud stát určí, že výuka plavání je povinnou součástí RVP, pak se nemůže zbavit odpovědnosti za jeho financování. Rozhodnutí MŠMT opět nejvíce poškozuje menší zřizovatele a jejich školy,“ uvádí Petr Halada, předseda Sdružení místních samospráv ČR.
Pro malé obce, které zřizují malotřídky nebo základní školy prvního stupně, představuje tento model neúnosnou finanční zátěž. Zatímco větší města často disponují vlastními bazény a minimálními náklady na transport, venkovské školy musí rozpočtovat desítky tisíc korun ročně jen na autobusovou dopravu dětí do nejbližšího okresního města. Školy navíc podle zákona nesmějí tyto náklady vyžadovat od rodičů, čímž se rozpočty malých obcí dostávají pod enormní tlak. Pokud stát odmítá byť jen zčásti hradit povinné vzdělávání, pak by ho měl podle SMS ČR změnit na dobrovolné, tak jako je tomu v případě lyžařských kurzů.
Sdružení místních samospráv ČR proto vyzývá MŠMT k přehodnocení tohoto postoje a k další diskusi se samosprávami. Podle SMS ČR není možné, aby stát přenášel náklady na realizaci svých vlastních závazných vzdělávacích cílů na samosprávy.