Ve velkém stylu oslavila ve čtvrtek 16. dubna Mateřská škola Národní 150. výročí svého založení. Nechyběl dort, narozeninové zpívání, výstava historických předmětů a dokumentů ani retro menu. Servíroval se chléb se sádlem a kroupy s bramborami.
„Školka vznikla 16. 12. 1875 v dnešní ulici Karoliny Světlé, poté se v roce 1888 přestěhovala na Uhelný trh, do tehdejší obecné školy sv. Jiljí a sv. Havla, kde je dnes doma ZŠ Brána jazyků,“ poskytla krátký exkurs do historie ředitelka MŠ Národní Lenka Faltýnková, která hosty slavnosti vítala v dobovém ředitelském kostýmu. Dobového toho ale v tělocvičně školky bylo k vidění mnohem více: rákosky, učebnice, časopisy i gramofonové desky, psací stroj, fotoaparát, lyže, sáňky, badmintonové pálky, karty, hračky… Samozřejmě nemohly chybět ani černobílé fotografie a historické dokumenty.
„Některé z věcí a snímků přinesly děti od svých rodičů a prarodičů, některé naši přátelé či kolegyně. Dávat tuhle výstavu dohromady byla velká radost – samy jsme se při tom tak trochu vrátily do dětství,“ usmívala se paní ředitelka. „Oslavy se ale neomezují jen na dnešek – projektové dny, v nichž si s dětmi povídáme o tom, co bylo a jak to bylo, jsme si naplánovali na celý týden. Je velmi inspirativní vidět, jak o tom přemýšlejí, jak si u fotografií svých rodičů, na kterých jsou v době, když ještě oni byli malé děti, uvědomují čas, který je jinak úplně neuchopitelný,“ dodala.
Pogratulovat školce k narozeninám přišel také ředitel ZŠ Brána jazyků Roman Elner nebo předsedkyně Komise pro výchovu a vzdělávání městské části Praha 1 Eva Špačková: „Musím paní ředitelce a jejím kolegyním vyjádřit poklonu – je obdivuhodné, kolik artefaktů z historie nejdéle sloužící a stále fungující školky v celé Praze tady dokázaly shromáždit,“ uvedla bývalá radní pro školství. „Přeji celému kolektivu, aby se jim stále dařilo a aby se po stěhování, které je kvůli plánované rekonstrukci čeká, zase vrátili sem, do areálu Platýzu. Zachovat mateřskou školu v samotném centru městské části je velmi důležité – pro mnoho rodičů, kteří tady bydlí nebo pracují, je toto místo ideální.“
Zavzpomínat na léta strávená v MŠ Národní dorazilo i nemálo bývalých učitelek. Třeba Simona Grecová, která zde pracovala obdivuhodných čtyřicet let: „Nikdy nezapomenu na úžasný kolektiv, který jsme tu měli,“ svěřila se. „Školka není zaměstnání, je to poslání, je to úplně jiný svět. Vzpomínek mám milion, vydaly by na celou knihu. Kdyby to šlo, vrátila bych se. Hned…“