Sedm hodin denně a nekončící dril. Sourozenci Kateřina a Daniel Mrázkovi obětovali krasobruslení téměř vše. V rozhovoru popisují své začátky, noční tréninky i vlastnosti, které si z ledu přenáší do běžného života.
Vzpomenete si ještě na své úplné začátky na ledě?
Kateřina: Začínali jsme hodně brzy, mně byly asi čtyři roky. Upřímně si pamatuju, že se mi třeba o Vánocích vůbec nechtělo chodit na tréninky. Zatímco ostatní byli doma, já musela na zimák.
Daniel: Já to mám podobně. Pamatuju si, jak jsem si hrál ve školce s dětmi a najednou přišla mamka, že se jde na led. Tehdy jsem to tak nevnímal, ale dneska už to vidím úplně jinak.
Dnes už trénujete společně jako taneční pár. Jak vás krasobruslení formovalo mimo led?
Daniel: Ten sport je strašně hezký a zároveň hodně specifický. Ne každý ho umí a myslím, že nám dává spoustu věcí i do normálního života. Disciplínu, zodpovědnost, schopnost pracovat s časem.
Kateřina: Přesně tak. Na zimáku trávíme klidně sedm hodin denně. Člověk se tam naučí fungovat, i když se mu zrovna nechce. To se pak hodí všude.
Jak náročné je skloubit tolik tréninků s běžným životem?
Kateřina: Někdy je to opravdu náročné. Jsou období, kdy trénujeme v noci, protože prostě není jiná možnost. To už je pak hodně o hlavě.
Daniel: Bereme to ale jako součást cesty. Když něco chcete dělat naplno, musíte tomu něco obětovat.
"Jsou období, kdy trénujeme v noci, protože prostě není jiná možnost."
Jak dnes zpětně vnímáte vedení rodičů, hlavně v těch úplných začátcích?
Kateřina: Jsme za to vděční. Mamka nás k tomu vedla hodně důsledně a tehdy nám to přišlo tvrdé. Dneska si ale myslím, že to bylo potřeba.
Daniel: Souhlasím. Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, tvrdá práce tam prostě musí být. Bez toho to nejde.
Znáš i naše druhé krasobruslařské duo? Poznej sourozence Taschlerovy.