Když viděla Ester Ledeckou vyhrát v Pchjongčchangu dvě zlaté medaile, rozhodla se, že na příštích hrách bude startovat také. Po premiéře v Pekingu se v Itálii dočkala životního momentu, když na trati nenašla žádnou přemožitelku a dosáhla na zlatou medaili. „Najednou jsem si říkala, že to asi vyhraju. Je to víc než splněnej sen," líčila v cíli finálové jízdy.
Snowboardingu se Zuzana Maděrová věnuje už od mala. Když v roce 2018 viděla dvojnásobný triumf Ester Ledecké, otočila se na tátu a s naprostou vážností pronesla: „Tohle je asi poslední olympiáda beze mě.“
A měla pravdu. Sen si splnila o čtyři roky později v Pekingu. V pouhých 18 letech se postavila na start paralelního obřího slalomu a obsadila 23. místo. V Livignu byla tentokrát nejlepší ze všech a ve dvaadvaceti letech si připsala titul olympijské šampionky.
Se soupeřkama má kamarádský vztah, během závodu to jde ale stranou. „Když jsem na kopci, tak to úplně oddělím. Těch 45 vteřin kamarádi nejsme. Ale jakmile dojedeme do cíle, tak zase normálně pokračujeme dál,“ líčí a dodává: „Jsem strašně soutěživý člověk. Mám to v sobě odmalička.“
Právě soutěživost a tvrdohlavost ji hnaly vpřed. V roce 2016 prošla například i Olympiádou dětí a mládeže. „Od třinácti jsem trénovala a pak už jsem ani nezačala žít normální život. Když lidi chodili na večírky, tak já říkala, že to není pro mě. Oni říkali, že se chtějí bavit, a já na to, že jdu spát v devět třicet,“ vzpomíná. „Nikdo mě nechápal. Proč to dělám a kvůli čemu.“
Teď už to všichni ví.
A co na sebe práskla v pořadu Já a olympiáda?