Odpověděly doc. Ing. Silvie Brožová, Ph.D. z Fakulty materiálově-technologické a doc. Ing. Gražyna Simha Martynková, Ph.D. z Centra nanotechnologií CEET VŠB-TUO.
Jedna z prvních informací o pomoci s odpadním materiálem při výrobě pigmentů barev pro Mural Bazaly se na Fakultě materiálově-technologické objevila v květnu letošního roku, a jak přiznává Silvie Brožová, zdála se být pro obor metalurgie dost vzdálená. „Každá výzva ale člověka někam posune, a tak jsem se rozhodla na e-mail odpovědět a požádat o bližší informace s tím, že v oblasti recyklace se vždy nějaké řešení najde,“ přibližuje docentka Brožová na začátek. Následoval sled zpráv, který vykrystalizoval ve velmi zajímavý a řešitelný problém. „Jednalo se o tři druhy barev z recyklovaných materiálů, které jsou charakteristické pro Moravskoslezský kraj. Červenou zastupují staré cihly, charakterizující výstavbu dělnických domků, které sloužily pro ubytování pracovníků hutních závodů. Další barva byla černá, představující uhlí a koks, které je u nás všudypřítomné a pro metalurgické závody nezbytné. Poslední barvou je bílá, která prezentuje vápenec, vápenky a výrobu surového železa a oceli,“ říká. Tyto materiály jsou nezbytné pro veškerý průmysl, ocel člověk používá napříč svou činností a současná společnost bez ní nefunguje.
Bylo ale třeba zhodnotit možnosti, kde by se pigmentové prášky mohly připravit, řešilo se také, jakým způsobem k úkolu přistoupit. A protože docentka Brožová dlouhodobě spolupracuje s docentkou Martynkovou z Centra nanotechnologií CEET VŠB-TUO, byla volba jasná. „Po několika konzultacích, které se týkaly způsobu přípravy, jsme zvolili cestu suchého mletí s následnou separací na 100 mikronové frakce,“ vysvětluje docentka Brožová. Z původních 40 kilogramů cihlového pigmentového prášku nakonec připravovali 13 kilogramů, pro tři lidi to ale byla práce na týden. „Cihly jsou relativně křehký keramický materiál, jsou ale na poměry nanotechnologií nehomogenní. První mletí šlo velmi jednoduše a rychle, každé další ale bylo obtížnější,“ přiznává docentka Martynková. Ta spolupracovala s kolegní Janou Kupkovou a doktorandem Sajjanem K. Sathishem. „Některé cihly jsme museli zpracovat i kladivem, naštětí je Sajjan silný chlap,“ dodává. Prášek z koksu byl lepší, po trojnásobném mletí nezůstávaly zbytky. „Krycí schopnosti mohu potvrdit, v mikrometrickém měřítku se blíží intenzitě sazí.“
Obě vědkyně se byly na malování podívat. „Sice jsme nepřidaly ruku k dílu, ale popovídali jsme si právě o možnostech barev, pigmentech. A možná příště použijeme nano-barvu z Centra nanotechnologií CEET VŠB-TUO,“ uzavírá Gražyna Simha Martynková.