Vojenský historický ústav Praha v roce 2025 digitalizoval dalších 27 rukopisů většinu z 2. poloviny 19. století pocházejících především ze střední Evropy, z území bývalé habsburské monarchie. Naleznete mezi nimi například pamětní spis k jubilejnímu 200. výročí založení c. a k. pražského pěšího pluku č. 28, nebo kroniku vojenské vyšší reálné školy v Hranicích na Moravě (předchůdkyni prvorepublikové vojenské akademie). Všechny letos zpracované rukopisy si můžete prohlédnout on-line ZDE.
Velkou část vybraných rukopisů tvoří pojednání o historii rakouské armády a jejích konkrétních vojenských jednotek, a také příručky a teoretická pojednání sloužící k vzdělávání v různých oblastech vojenství. Některé rukopisy obsahují kromě textové části také ilustrace, barevné plány, nákresy atd. V těchto případech je význam digitalizace a potřeba vytvoření kvalitních obrazových kopií dokumentů důležitá vzhledem k nutnosti zachování informací pro současné i budoucí badatele bez možného rizika porušení vazby či složených příloh uvedených exemplářů.
Značná část rukopisů (č. 3, 5, 6, 16, 18, 21, 22, 27) představuje učebnice a příručky. Například rukopis č. 3 je výtahem z příručky pro taktická cvičení většího počtu pěších pluků a obsahuje také nákresy postavení vojenských jednotek. Rukopis č. 5 přináší úvod do praktické polní výuky podle přednášek Antona Dietricha. Rukopis č. 16 představuje koncept pro přednášky o jezdectvu. Příručka č. 6 je určena předsunutým hlídkám při obraně území. Dále jsou významnou měrou zastoupena odborná pojednání o zbraních (č. 11, 21 a 27), vojenské taktice (č. 22) či vlajkové signalizaci pro námořnictvo (č. 12). Rukopis č.. 7 je věnován říčním operacím na člunech, č. 15 stavbě dělostřeleckých baterií (text doplněn různými nákresy). Č. 26 přináší opis tisku z roku 1917 o ruských dělostřeleckých granátech za první světové války. K příručkám je možno zařadit i memoár o dřevě nezbytném pro fortifikační stavby (č. 9).
Jako učebnici je možné označit i rukopis č. 1, který přináší předpis o chování dělostřelců a zvláště jejich předáků v poli, který ale sloužil mimo jiné pro výuku v dělostřeleckých školách. Rukopis č. 8 přináší vybrané předpisy pro císařsko-královskou armádu z roku 1808 se zaměřením na jezdectvo, doplněné o schematismus císařsko-královského českého švališerského pluku č. 4 polního podmaršála Alfréda Kandida knížete Windischgrätze z let turbulentních let 1846-1849.
Vybráno bylo také několik pamětních a oslavných spisů – č. 14 je patrně opisem z díla rakouského spisovatele a dramatika (a colloredovského archiváře působícímu v Opočně) Karla Johanna Brauna von Braunthal věnovaným polnímu maršálovi arcivévodovi Karlovi Ludvíkovi Rakousko-Těšínskému. Č. 19 je pak pamětním spisem k jubilejnímu 200. výročí existence císařsko-královského pražského pěšího pluku č. 28 „Pražským dětem“, který obsahuje také podpisy významných příslušníků jednotky. Zajímavý je též nekrolog (č. 17) polního zbrojmistra hraběte Hieronyma Colloredo-Mannsfelda uveřejněný v Österreichische militärische Zeitschrift v roce 1823, který je doprovázen řadou dalších textů a dopisů týkajících se například bitvy u Chlumce a Přestanova (1813) nebo Colloredova pomníku na bojišti u Varvažova (1813).
Dále jsou zde zařazeny dva rukopisy pojednávající o dějinách vojenských jednotek. Č. 2 představuje dějiny císařsko-královského kyrysnického, později dragounského pluku Karla Ludvíka hraběte Ficquelmonta zřízeného v roce 1798, dovedené do roku 1825. Již výše zmiňovanému pražskému pěšímu pluku č. 28 „Pražským dětem“ se věnuje také rukopis č. 20. Institucionálním dějinám, tentokrát vojenské vyšší reálné školy v Hranicích na Moravě (předchůdkyni prvorepublikové vojenské akademie), se věnuje kronika č. 25. I tento rukopis je doplněn řadou dalších materiálů (úmrtních oznámení, fotografií, protokolů ad.). Za pojednání o dějinách, byť recentních, lze považovat i rukopis z roku 1814 o událostech, respektive o stavu Francie po revolučním roce 1789 (č. 4). Francouzské armády se také týká spis o trestním soudnictví a zákonech platných pro francouzské vojáky podle vojenského trestního zákoníku z roku 1857 (č. 10).
Pozornost si zaslouží také rukopis č. 24 s nevojenskou tématikou – pod názvem „Zeugnisz“ se skrývá osvědčení o výborném opravování dýmek pro M. Kiaschka určené pražskému magistrátu, dosvědčené 49 pečetěmi a podpisy předních českých šlechticů, nezřídka armádních důstojníků.
V neposlední řadě byl vybrán opis deníku (č. 13) Gottlieba z Henneberg-Spiegelu, císařsko-královského majora (Major und Seconde Wachtmeister) císařské tělesné gardě harcířů v roce 1805 během třetí koaliční války. A stranou nemůže zůstat ani rukopis č. 23 přinášející dokumentaci k vojenským manévrům v Kališi roku 1835.
http://www.vhu.cz/digitalizace-rukopisu-za-rok-2024-byla-zdarne-dokoncena