„ČVUT mi dalo kvalitní odborné vzdělání a zároveň mě naučilo pracovat pod stresem, zpracovávat obrovské množství informací a určovat si priority,“ říká Jan Šefránek, který od ledna 2025 vede Energetický regulační úřad (ERÚ). Absolvent magisterského a doktorského studia elektroenergetiky FEL ČVUT, který se výrazně podílí na proměně české energetiky, v rozhovoru vzpomíná na své učitele i spolužáky a popisuje, proč je práce pro stát pro něj nejen profesní výzvou, ale i osobní misí.
Ve funkci předsedy jsem od ledna, ale na Energetickém regulačním úřadě působím poměrně dlouhou dobu, nastoupil jsem již v roce 2008. V té době jsem studoval doktorské studium na katedře elektroenergetiky a už od své diplomové práce jsem se zabýval tématem spolehlivosti a kvality dodávek elektřiny. Právě na to reagoval Energetický regulační úřad a oslovil mě, zda bych se nepodílel na zavedení regulace kvality elektřiny v České republice. Zároveň jsem v té době měl nabídky i ze soukromého sektoru, protože jsem se svojí diplomovou prací vyhrál první místo v celorepublikové soutěži Cena ČEZ. Nakonec jsem ale zvolil práci pro stát a do dneška toho nelituji.
Velmi náročné je naplnit očekávání, která jsou na ERÚ kladena, a to napříč celým trhem a vlastně všemi jeho účastníky. Energetika je totiž velmi široký obor a jednotliví aktéři mají často protichůdná očekávání. Najít kompromis je proto složité. Vedle toho jsou tu i očekávání, která mám sám od sebe, abych v pozici předsedy obstál a úřad plnil roli, kterou si představuji – abychom byli respektovaným, vysoce odborným a moderním státním úřadem. Těší mě, že na těchto výzvách mohu spolupracovat s profesionály, navíc v dobrém pracovním kolektivu.
Energetický regulační úřad má v této oblasti významnou roli, protože díky cenové a technické regulaci nastavujeme prostředí a pravidla, ať už co se týče provozování soustav anebo fungování trhu, která bezpečnost dodávek ovlivňují. Vyhodnocujeme mimo jiné kvalitu dodávek v distribučních a přenosových soustavách a pomocí motivační regulace se ji snažíme zlepšovat. To se pak pozitivně projeví u všech zákazníků v podobě nižšího počtu přerušení dodávek a kratší době jejich trvání. Zároveň spolupracujeme s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR na tvorbě zásadních strategických dokumentů.
Myslím si, že nastavený trend bude dále pokračovat, ať už se to týká rozvoje decentralizace energetiky, tak i její demokratizace. Pod demokratizací si můžeme představit, že dříve pasivní odběratel se stává aktivním hráčem na trhu, ať už ohledně samovýroby, sdílení elektřiny, ale i poskytování flexibility. Co se týče decentralizace, tak té jsme svědky dnes a denně. Pozorujeme enormní nárůst instalovaných nových zdrojů, kdy máme již více jak 220 tisíc připojených výroben v síti, což je zhruba šestinásobek připojení za posledních pět let. Energetika se dostává do většího povědomí lidí a je to důležitější téma, než to bylo v předchozích dekádách. Z poměrně statického se nyní stává obor dynamický.
Vysoké školy sehrávají svoji úlohu ve vzdělávání studentů. Trh práce, zejména v elektroenergetice, kterou se zabývám, je velmi napjatý. A je potřeba vychovávat nové absolventy, kteří budou přispívat k řešení řady odborných otázek, aby se energetika vyvíjela správným směrem. Další důležitou roli vysokých škol vidím v tom, že mohou vstupovat do dialogu o současné podobě energetiky, předkládat odborné názory a s klidem, nadhledem a bez zaujatosti vysvětlovat složité záležitosti. To se bohužel v současné době až tolik neděje. Energetika je politické téma a kolují o ní různé názory, občas bez hlubší znalosti věci.
U mě to byl přirozený vývoj vzhledem k tomu, že jsem studoval Střední průmyslovou školu v Písku a zajímal se o techniku. Důležitou roli v rozhodování hrálo také to, že je fakulta v Praze, která je spojena i s řadou výhod „studentského“ života.
Asi všichni na dobu svých studií vzpomínají rádi a v dobrém, stejně tak je to u mne. Studium vlastně ovlivnilo celý můj život, ať už ten profesní, protože díky němu jsem v současném zaměstnání, tak zároveň i ten osobní život, kdy jsem se přestěhoval do jiného města, kde žiji doposud.
Spolužáci se měnili v průběhu let a pouze několik z těch, kteří se mnou na školu nastoupili, ji se mnou také dokončilo. Co se týče učitelů, tak samozřejmě vzpomínám na ty, se kterými jsem trávil nejvíc času, zejména v těch posledních letech. Byl to profesor Tlustý, který vedl moji diplomovou práci. A následně zejména profesor Tůma, který byl mým školitelem v rámci doktorského studia na katedře a působil na mě i po lidské stránce. Mimochodem, s kolektivem, který kolem sebe vytvářel, se dodnes scházíme.
ČVUT obecně považuji za velmi náročnou školu a myslím si, že mi dala kvalitní odborné vzdělání a zároveň mě naučila pracovat pod stresem, zpracovávat obrovské množství informací a určovat si priority. To každému přijde velice vhod při manažerském řízení. A samozřejmě je velmi důležitý odborný aspekt, který mohu uplatňovat při řízení úřadu. Pokud chci, aby byl Energetický regulační úřad respektovanou státní institucí, vyžaduje to expertní úroveň a odbornost i u mne samotného.
Studentům, případně zájemcům o studium, bych doporučil, ať se zajímají o techniku a energetiku speciálně, protože energetika je základním kamenem celé společnosti. Jedná se o dynamické prostředí, které v současné době prochází zásadní transformací. Probíhá v něm spousta změn a výzev.
Zároveň bych zmínil i pozitivní zkušenosti s prací pro stát, kterou považuji za velmi přínosnou a zajímavou. Člověk tu může řadu věcí ovlivnit a změnit. Často zaznívají negativa práce ve státní službě, ale já jsem přesvědčen, že klady převažují. Například v rámci našeho úřadu se noví zaměstnanci velmi rychle zapojují do dění a účastní se jednání, ke kterým by se třeba v soukromém sektoru dostali až po mnoha letech. Ze své pozice mohu práci ve státní správě pouze doporučit. Pokud někdo ze studentů či absolventů chce ovlivňovat dění v energetice, ať přijde k nám na ERÚ.
Bylo to určitě odborné vzdělání, které je velmi důležité. Myslím si, že ČVUT je opravdu kvalitní vysokou školou. Pak záleží na každém absolventovi, jak získané dovednosti v životě využije.