Před několika dny vyšla v nakladatelství Togga nová kniha jednoho ze zakladatelů FHS Zdeňka Pince. Věnuje se v ní pojmu morálního náboženství jako zvláštní duchovní orientaci. Esej nazvaná Rozprava o morálním náboženství: Příspěvek k provádění programem péče o duši čerpá zejména z Jana Patočky a Platóna a je bohatá na historické exkursy a zároveň nabízí precizní jazykově-filosofické rozbory pojmů mravnosti, morálky a etiky. Ilustrací přispěl i doktorand FHS Marek Lentvorský. Ideální četba k nadcházejícím oslavám.
Esej pohybující se na rozhraní filosofie, religionistiky a kulturní antropologie, v níž autor systematicky rozvíjí pojem morálního náboženství jako zvláštní duchovní orientace. Inspiraci čerpá především z Jana Patočky a Platónovy Ústavy, jejichž koncepce „péče o duši“ a ideály morálního řádu jsou v textu znovu interpretovány. Autor v textu vymezuje morální náboženství vůči klasickým náboženským tradicím a ukazuje jeho přínos pro humanitní vzdělávání a etickou reflexi.
Esej je bohatá na historické exkursy a zároveň nabízí precizní jazykově-filosofické rozbory pojmů mravnosti, morálky a etiky. Kromě jiného se zaobírá Platónovou filosofií, zejména interpretací dialogu Ústava, Sókratovou ironií a žánrem utopie a dystopie. Rozprava rovněž uvádí širší filosoficko-historický kontext, v němž autor porovnává platónskou ontologickou etiku s aristotelskou etikou.
Před několika dny vyšla v nakladatelství Togga nová kniha jednoho ze zakladatelů FHS Zdeňka Pince. Věnuje se v ní pojmu morálního náboženství jako zvláštní duchovní orientaci. Esej nazvaná Rozprava o morálním náboženství: Příspěvek k provádění programem péče o duši čerpá zejména z Jana Patočky a Platóna a je bohatá na historické exkursy a zároveň nabízí precizní jazykově-filosofické rozbory pojmů mravnosti, morálky a etiky. Ilustrací přispěl i doktorand FHS Marek Lentvorský. Ideální četba k nadcházejícím oslavám.
Esej pohybující se na rozhraní filosofie, religionistiky a kulturní antropologie, v níž autor systematicky rozvíjí pojem morálního náboženství jako zvláštní duchovní orientace. Inspiraci čerpá především z Jana Patočky a Platónovy Ústavy, jejichž koncepce „péče o duši“ a ideály morálního řádu jsou v textu znovu interpretovány. Autor v textu vymezuje morální náboženství vůči klasickým náboženským tradicím a ukazuje jeho přínos pro humanitní vzdělávání a etickou reflexi.
Esej je bohatá na historické exkursy a zároveň nabízí precizní jazykově-filosofické rozbory pojmů mravnosti, morálky a etiky. Kromě jiného se zaobírá Platónovou filosofií, zejména interpretací dialogu Ústava, Sókratovou ironií a žánrem utopie a dystopie. Rozprava rovněž uvádí širší filosoficko-historický kontext, v němž autor porovnává platónskou ontologickou etiku s aristotelskou etikou.