| Datum | 12.10.2026 |
| Subjekt | Ministerstvo zdravotnictví ČR |
| Region | Česká republika |
| Kategorie | Zdravotnictví a nemocnice, Sociální služby, Konference a veletrhy |
V rámci přípravy programu Zdraví, financovaného z Norských fondů a zaměřeného především na podporu dětského duševního zdraví, se uskutečnila společná konference Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí s názvem Rozvoj rodičovských kompetencí – investice do duševního zdraví dětí.
Konference otevřela odbornou i praktickou debatu o tom, jak podporovat rodiče v jejich rodičovské roli, jak se k této podpoře mohou dostávat a jak lépe propojit zdravotní, sociální, školské a další služby. Tématem byla také prevence duševních obtíží dětí a možnosti, jak rodiče podpořit včas, ještě předtím, než se jejich situace výrazně zkomplikuje.
Konferenci zahájily vrchní ředitelka sekce duševního zdraví a závislostí Ministerstva zdravotnictví Dita Protopopová a náměstkyně člena vlády Ministerstva práce a sociálních věcí Jiřina Žežulová. Úvodní část se věnovala tomu, proč je podpora rodičů a rozvoj jejich rodičovských kompetencí důležitou součástí prevence duševních obtíží dětí a jak souvisí s ochranou ohrožených dětí.
Na výzvy současného rodičovství navázala přednáška psycholožky a psychoterapeutky Elišky Kodyšové nazvaná Být rodičem dnes: mezi tlakem dokonalosti a nejistotou ve výchově. Následná mezioborová diskuse nabídla pohled zdravotních, školských, sociálních a prorodinných služeb na potřeby rodičů a dětí, na situace, se kterými se rodiče setkávají, i na možnosti a limity spolupráce jednotlivých služeb.
Důležitou součástí programu byla také zahraniční zkušenost. Ninoslava Pećnik z Univerzity v Záhřebu představila zkušenosti programu Growing up Together a věnovala se tomu, jak lze podporu rodičovských kompetencí využívat jako součást prevence a ochrany dětí.
Odpolední část představila konkrétní programy podpory rodičovských kompetencí dostupné nebo rozvíjené v České republice – Dobrý začátek, Triple P, EFST a Bez obav. Programy se liší svým zaměřením i cílovými skupinami. Věnují se například budování pozitivního vztahu mezi rodičem a dítětem, nastavování hranic a zvládání výchovných situací, práci s emocemi nebo podpoře rodičů dětí s úzkostnými obtížemi.
V panelové diskusi se účastníci zaměřili také na to, jak poznat, který přístup je pro konkrétního rodiče vhodný, jak rodiče k programu dostat a kdo může v praxi zachytit situaci, kdy by rodič podporu potřeboval. Diskuse se věnovala také tomu, co dnes brání širší dostupnosti kvalitních programů a co je potřeba pro jejich dlouhodobé ukotvení.
Závěrečný kulatý stůl se soustředil na otázku, jak by měl systém podpory rodičů a jejich kompetencí v České republice fungovat do budoucna. Diskutovalo se o propojení zdravotního a sociálního systému, dostupnosti podpory, prevenci situací vedoucích k ohrožení dítěte a o dalších krocích, které bude potřeba podniknout.
V závěrečné řeči ředitelka odboru duševního zdraví Ministerstva zdravotnictví Ivana Svobodová zdůraznila, že: „Rodičovství není něco, co by měl člověk zvládnout automaticky a bez podpory. Umět reagovat na potřeby dítěte, nastavovat hranice, zvládat náročné emoce nebo si poradit v obtížné situaci jsou dovednosti, které je možné rozvíjet. Stejně tak by mělo být normální říct: nejsem si jistý, nevím si rady, potřebuji podporu. Ne až ve chvíli, kdy je situace vážná, ale pokud možno včas.“
„Samotná existence kvalitního programu ale nestačí. Potřebujeme přemýšlet také o tom, jak se k němu rodič dostane, kdo ho dokáže správně nasměrovat, jak budou jednotlivé služby spolupracovat a jak zajistit dlouhodobou dostupnost podpory. Dnešní konferenci proto vnímám jako začátek odborné, a především praktické debaty o tom, jak chceme tuto oblast v České republice dál rozvíjet,“ pokračovala.
Konference tak spojila odbornou debatu s konkrétními zkušenostmi z praxe a vytvořila prostor pro další spolupráci mezi institucemi, odborníky a poskytovateli služeb. Právě jejich propojení bude důležité pro to, aby podpora rodičů v jejich roli nebyla pouze souborem jednotlivých projektů, ale postupně se stávala přirozenější součástí systému podpory dětí a jejich rodin.