Žijí na kouzelném místě, trošku odtržení od civilizace. Dokázali tu vytvořit krásné rodinné zázemí už čtrnácti dětem a těší se na další. Přechodní pěstouni Jaromíra a Jaroslav takto fungují už deset let. Právě pěstounství je tématem dalšího dílu seriálu Nejste na to sami, kde představujeme sociální služby ve Zlínském kraji.
Na stěně v jejich domě visí strom se srdíčky. Každé patří jednomu dítěti, které u nich našlo na čas bezpečí. Některé z dětí se dodnes vracejí na návštěvu a hned hledají, které srdce je právě to jejich. „Je to náš strom vzpomínek. Takový rodinný Facebook,“ usmívá se Jaromíra.
S manželem Jaroslavem žijí téměř dvacet let v klidné části Vizovických vrchů. Když jejich vlastní děti dospěly a odešly z domova, začali přemýšlet, že by tak krásné místo neměli mít jen pro sebe. V roce 2014 Jaromíra objevila pěstounství na přechodnou dobu. Rok o něm zjišťovala informace, než se svěřila manželovi. „Řekla jsem mu, co cítím a že by to našemu životu mohlo dát nový smysl. Druhý den mi odpověděl: Jdeme na OSPOD.“
Po více než roce příprav, které zahrnovaly psychologická vyšetření i školení, se v září 2016 otevřely dveře jejich domu prvnímu chlapečkovi. Od té doby u nich našlo dočasný domov už čtrnáct dětí – od novorozenců až po čtrnáctileté, včetně sourozeneckých dvojic.
Klid, režim a jistota
„Když děti přijdou, často je na nich vidět, čím si prošly. Po pár týdnech se začnou usmívat, jejich oči se rozzáří. Pomáhá jim klid, pravidelný režim a jistota, že vědí, co bude následovat,“ popisuje Jaromíra.
Přechodné pěstounství ale znamená život, který se nedá plánovat. Telefon může zazvonit kdykoli a během několika hodin si pěstouni jedou pro dítě. Jeden pokoj proto musí být připravený pro miminko i školáka. „Jednou jsme dostali telefon v deset dopoledne a ve tři odpoledne už jsme si jeli pro dítě,“ vzpomíná Jaroslav.
U přechodných pěstounů zůstávají děti zpravidla maximálně rok, než se vrátí do své rodiny nebo se najde rodina nová. Na cestu děti od Jaroslava a Jaromíry, kterým neříkají mami a tati, ale Slávku a Miruš, nikdy neodcházejí s prázdnou. „Mají svůj kufřík se vzpomínkami, fotografiemi, oblíbenou hračkou i knížkou života, kde je všechno, co u nás prožily.“
Odchody bolí. „Když děti odcházejí, pláčeme. Ale není to lítost. Je to radost, že jejich cesta pokračuje správným směrem,“ shodují se manželé.
Rozhodnutí nelitují
Nejtěžší jsou podle nich chvíle, kdy se rozhodování o budoucnosti dítěte prodlužuje. „Někdy se kvůli soudním průtahům pobyt prodlouží. Pro děti je dlouhé čekání náročné, protože potřebují co nejdříve získat jistotu, kam budou patřit,“ říká Jaromíra.
Svého rozhodnutí stát se pěstouny rozhodně nelitují. „Lidé někdy říkají, že pěstouni zachraňují děti. My si myslíme, že je to naopak. Ty děti zachránily nás. Daly našemu životu další smysl.“
Ve Zlínském kraji dnes vyrůstá přibližně 680 dětí v téměř 670 pěstounských rodinách. Přesto jich stále není dost. Nejvíce chybějí dlouhodobí pěstouni pro školáky, sourozenecké skupiny nebo děti se zdravotním znevýhodněním. Přechodnou pěstounskou péči dnes v kraji zajišťuje 39 rodin, kterými za loňský rok prošlo 40 dětí. Každá další rodina však může znamenat, že dítě místo do ústavní péče zamíří do skutečného domova. Takového, kde jednou možná bude mít na zdi své vlastní srdíčko.
AUTOR: Alena Železníková
Co je pěstounství?
Pěstounská péče poskytuje útočiště dětem, jejichž biologičtí rodiče se o ně nebyli schopni postarat. Pěstouni zajišťují dítěti bezpečí, výchovu, pečují o jeho zdraví, dbají na jeho individuální potřeby, zároveň respektují vazbu dítěte na jeho biologickou rodinu a snaží se ji udržovat. Pěstouni mají k dispozici službu tzv. doprovázení, která jim pomáhá řešit nejen praktické záležitosti.
Pěstouny se mohou stát manželé, partneři i jednotlivci, pokud splní podmínky stanovené zákonem. Pěstounství na přechodnou dobu pomáhá dětem, které potřebují jen dočasné zázemí. Jeho cílem je dát rodičům čas vyřešit jejich situaci, aby se dítě mohlo vrátit zpět do rodiny. Dlouhodobá pěstounská péče je určena dětem, jejichž návrat k biologickým rodičům se v dohledné době nepředpokládá. Dítě proto vyrůstá u pěstounů několik let, někdy až do své zletilosti.
Den pěstounských rodin
Den pěstounských rodin je osvětová a společenská akce, která zvyšuje povědomí veřejnosti o pěstounské péči. Zlínský kraj jej pravidelně pořádá v rámci Týdne pro rodinu, jenž se koná každoročně v květnu. Součástí dne bývá nejen bohatý program pro děti a celé pěstounské rodiny, ale hlavně Ocenění pečujících osob Zlínského kraje v kategorii Pěstoun.
Pohled Elišky Olšákové, náměstkyně hejtmana pro sociální věci a neziskový sektor:
„Pěstounství není jednoduché, ale pro děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, je často zásadní šancí na stabilní zázemí a běžný rodinný život. Velmi si vážíme všech pěstounů, kteří se této role ujali. Zároveň budeme rádi, pokud se díky větší osvětě rozhodnou další lidé o pěstounství uvažovat.“
Více informací:
https://zlinskykraj.cz/pestounstvi
https://zlinskykraj.cz/aktuality/nejste-na-to-sami-pestounstvi-dava-zivotu-novy-smysl-6a74