Historičky Pavla Plachá a Magda Veselská se v neděli 21. června 2026 zúčastnily pietního aktu k 84. výročí vyhlazení osady Ležáky. Účast Ústavu pro studium totalitních režimů na pietních a vzpomínkových akcích je nedílnou součástí jeho poslání – připomínat oběti nacistické a komunistické totality, pečovat o historickou paměť a přispívat k veřejné debatě o důsledcích totalitních režimů. V rozhovoru obě historičky vysvětlují, proč mají Ležáky stále silné poselství i pro současnou společnost.
Pavla Plachá: Pietní akty mají mimořádný význam právě tím, že propojují minulost se současností. Když stojíte na konkrétním místě paměti, uvědomíte si, že to není jen kapitola z učebnice dějepisu. Přítomnost prezidenta a dalších představitelů státu, armády, kulturních a paměťových institucí, různých spolků a široké veřejnosti na pietním aktu ukazuje, že si jako společnost vážíme lidí, kteří se postavili zlu a že si uvědomujeme sílu jejich odkazu.
Magda Veselská: Ležáky představují jeden z nejtragičtějších příběhů našich moderních dějin. Když člověk stojí přímo na místě, kde kdysi žila malá komunita lidí a kde dnes zůstává především ticho a paměť, uvědomuje si velmi intenzivně, co znamenal nacistický teror pro konkrétní lidi. Účast na pietním aktu není pro historika pouze profesní záležitostí. Je to také vyjádření občanského postoje.
PP: Ležáckých událostí se v průběhu času měnila. Kvůli spojení s historií západního odboje byla v době komunistického režimu cíleně upozaděná. Dnes už si tento příběh připomínáme bez ideologické zátěže. I tak se ale setkáváme se snahami zpochybňovat nebo ohýbat základní historická fakta nebo s tendencemi přisvojit si příběh pro různé účely.
MV: S přibývající časovou vzdáleností se přirozeně vytrácí osobní zkušenost pamětníků. Právě proto roste význam institucí, které se věnují výzkumu, dokumentaci a vzdělávání. Současně si myslím, že společnost si stále více uvědomuje, že tragédie Ležáků není pouze regionální událostí. Vnímá ji jako symbol nacistické zvůle, kolektivního trestu a zničení celé komunity.
PP: ÚSTR má jedinečné postavení právě v tom, že jako paměťová instituce propojuje vědecký výzkum, vzdělávání i veřejnou debatu. Naším úkolem je předávat nové poznatky veřejnosti, vysvětlovat širší souvislosti a pomáhat společnosti porozumět minulosti. Připomínání zločinů nacistického režimu a lidí, kteří se mu postavili, je součástí naší práce.
MV: Když se historici ÚSTR účastní pietních aktů, vyjadřují tím nejen úctu obětem, ale také závazek instituce uchovávat a předávat historickou zkušenost dalším generacím. Pro mladou generaci je důležité vidět, že historici nejsou pouze badatelé, ale také lidé, kteří nesou odpovědnost za předávání zkušenosti minulosti dalším generacím.
PP: Bylo povzbuzující vidět, kolik lidí tato časově poměrně vzdálená událost stále zajímá a chtějí si ji připomínat. Silným momentem bylo čtení jmen zavražděných ležáckých obyvatel, celých rodin, které vždy připomíná, že za historickou událostí stojí konkrétní lidské osudy.
MV: Velkou symbolickou sílu měla také přítomnost mladých lidí, třeba skautů nebo dívčího pěveckého sboru. Je to způsob, jak formovat jejich hodnoty.
AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: ÚSTR / Jakub Šafránek a PAMÁTNÍK LIDICE / Lenka Králová
https://www.ustrcr.cz/lezaky-jsou-varovanim-pred-kazdou-totalitou