Několik málo dní po devadesátých prvních narozeninách se uzavřela naplněná životní pouť paní doc. PhDr. Jany Englové, CSc., která velkou část svého profesního života spojila s ústeckou katedrou historie, kde působila více než 45 let a stala se její emeritní docentkou.
Katedru historie dlouhá léta vedla, ale především zde vychovala několik generací studentů – učitelů dějepisu, pracovníků paměťových institucí a památkářů, kteří si jejího přístupu k výuce, na jedné straně přísnosti a na straně druhé velkého zápalu pro přednášená témata, vždy velmi vážili. Sama se považovala za žačku prof. Arnošta Klímy, který ji byl vzorem vysokou náročností, ale i schopností povzbudit, což považovala za nezbytné vlastnosti správného pedagoga.
V rámci výuky se specializovala na české dějiny od konce třicetileté války do vzniku samostatného československého státu roku 1918. Odborný zájem doc. Englové byl zaměřen na hospodářské a sociální dějiny druhé poloviny 19. století a počátku 20. století, zabývala se např. problematikou spolkové činnosti či tématy spojenými s postavením žen, zejména v kontextu industrializace a s tím spojených společenských změn. Mezi její publikační počiny patří i podíl na popularizační monografii o patronovi ústecké alma mater J. E. Purkyně. Byla dlouholetou členkou Společnosti pro hospodářské a sociální dějiny ČR. V roce 2013 ji bylo tehdejším ministrem školství, mládeže a tělovýchovy P. Fialou uděleno nejvyšší resortní ocenění, medaile ministerstva školství.
Doc. Jana Englová se natrvalo zapsala nejen do dějin katedry historie, ale i celé ústecké univerzity, kde zanechala výraznou stopu. Čest její památce.
Zdroj úvodní fotografie: Deník/J. Vorlíček