Budoucí pedagogové tvořili pod taktovkou Kurta Gebauera na téma Radost a zlost
Impulzem pro vznik výstavy s názvem Radost a zlost. A co s nimi? byla tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale také pokračující válka na Ukrajině či další projevy násilí, které se dle slov umělce stávají nedílnou součástí veřejného prostoru i soukromých životů. „Téma násilí jsme zadali jako reakci na svět kolem nás, ale zároveň jsme k vyvážení přidali radost. Ta je přece hlavním slovem naší evropské hymny – Ódy na radost. Právě ona může být návodem, jak ventilovat lidskou agresivitu,“ řekl sochař a profesor Kurt Gebauer.
Studentky a studenti FPE ZČU měli za úkol zpracovat téma nejen výtvarně, ale i s ohledem na veřejný prostor – místa, kde se běžně objevují pomníky padlým, sochy slavných osobností nebo symboly svobody. „Výstava tak nabízí otázku, co budeme oslavovat my, a také kde a jak,“ doplnil Gebauer.
Výstava „Radost a zlost. A co s nimi?“ tak představuje silná a osobně laděná díla. Například Evelína Adamová vytvořila závěsný objekt Holubice z papírmašé, který tematizuje křehkost míru. „Chtěla jsem, aby bylo vidět, že i symbol naděje může nést stopy bolesti. Praskliny a díry na holubici odkazují na to, že mír není samozřejmost,“ vysvětlila autorka. Alice Bohdálková se zaměřila na symboliku rovnováhy mezi dvěma emocemi. Její návrh instalace Mince zpodobňuje obří kovový disk stojící na hraně, jehož jedna strana odráží návštěvníka jako zrcadlo, zatímco druhá nese reliéf násilí. „Každý z nás se pohybuje na ose mezi radostí a zlostí. Mince to má v sobě – i doslova,“ řekla autorka.
Digitální násilí tematizuje Simona Baselidesová ve dvou dílech. Objekt Notebook i návrh plastiky Ruka hulákavá upozorňují na anonymní nenávist v online prostředí. Druhé dílo dokonce „křičí“ urážky na kolemjdoucí pomocí senzorů a reproduktoru. „Chtěla jsem, aby si lidé uvědomili, co by se stalo, kdyby jim někdo takové věty říkal do očí,“ doplnila autorka. A konečně obraz Radost na druhém břehu od Simony Beníškové nabízí jiný pohled – inspiraci čerpá z mexického svátku mrtvých. Kostlivci na obraze nejsou děsiví, ale pokojní, obklopeni květinami a teplými barvami. „Chtěla jsem ukázat, že radost může existovat i tam, kde bychom ji nečekali – ve vzpomínce, v přijetí, ve smíření.“
Výstava ukazuje díla budoucích pedagogů a pedagožek, kteří budou jednou sami předávat vizuální kulturu dalším generacím. Vedoucí katedry Věra Uhl Skřivanová připomněla, že pedagogika se nemůže vyhýbat těžkým tématům. „Ve školství nelze zavírat oči před válkou, smrtí, násilím. Úkolem pedagoga je vést se studenty dialog a poskytovat jim oporu v jejich hledání cest životem. Umění je katalyzátorem našich emocí, strachu i obav – a dává nám prostředky, jak novou situaci zpracovat,“ sdělila Uhl Skřivanová.
Vernisáž se uskutečnila 6. června v Galerii Evropského domu Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje na náměstí Republiky a výstava potrvá až do 27. června.
Profesor Kurt Gebauer je výraznou osobností české výtvarné scény a dlouholetým pedagogem. Na Západočeské univerzitě v Plzni působí od roku 2018, kde garantuje studijní program výtvarné výchovy pro střední školy. Jeho celoživotním tématem je vztah mezi uměním a veřejným prostorem – právě ten také intenzivně rozvíjí se svými studenty. V roce 2022 mu ZČU udělila čestný doktorát za mimořádný přínos v oblasti kulturního vzdělávání.
