Ano, čoudící auta jsou problém, ne však stanic technických kontrol (STK). Čoudící auta jsou problémem stanic měření emisí (SME). Na STK se kontroluje technický stav vozidla, typicky brzdy, světla, podvozek a řízení. SME tedy stanice měření emisí měří, jak překvapivé, emise vozidel tedy kouřivost a množství škodlivých látek ve výfukových plynech. A stanic měření emisí je v Česku cca 1200, oproti 380 STK. Jistě i na STK se mohou měřit emise, ale reálně se na STK měří méně než 10% ze všech měření emisí. Více než 90% měření emisí probíhá na SME. Přičemž naprostá většina SME je samostatná a není součástí STK. A najdete je v autoservisech a garážích. Protože měřit emise může v Česku každý autoservis nebo garáž, bez omezení a regulace.
A přestože máme tolik emisních stanic bez regulace a omezení, potkáváme stále na silnicích čoudící auta. Přestože měření emisí je plně deregulované, podvádí se v něm asi jak „na Balkáně“. A že to nejsou podvody na STK dokazují statistiky. Nejvyšší průchodnost při měření emisí je na samostatných stanicích měření emisí (SME) mimo STK, tedy v autoservisech nebo garážích. A je to tak jednoznačné, že když vezmeme metodiku ministerstva dopravy pro vyhledávání podvodů při měření emisí, tak nám vyjde, že první pětka pochybných stanic jsou všechno 5 stanice měření emisí mimo STK.
Ministr dopravy Martin Kupka na pochybná měření emisí reaguje velmi důsledně. Zvýšila se kontrolní činnost a také zadal analýzu, která má porovnat provádění technických prohlídek a měření emisí v okolních zemích. Bohužel do analýzy nezadal Slovensko, které vychází ze stejných historických základů jako Česko. Porovnává se však Polsko, kde bude jistě zajímavé jak se analýza vypořádá s polským deregulovaným systémem. V Polsku totiž najdete STK v každé garáži, což je sen české emisní mafie, ale průchodnost je téměř 100%, tedy projde každý vrak, nejen čoudící, ale i nebrzdící. A zajímavé jsou další země.
Třeba Německo je jistě zajímavý příklad pro srovnání. V článku na „novinky.cz“ se uvádí, že v Německu jsou desetitisíce stanic technických kontrol. Oproti tomu je nějakých méně než 400 STK v Česku opravdu až neuvěřitelně nízké číslo. Jenže „novinky.cz“ opomněly vysvětlit, že v Německu je počet klasických STK v porovnání s Českem přibližně stejný. Jenže v Německu mají ještě tzv. kontrolní místa v autoservisech, kde se dají provádět technické kontroly. Ale tyto kontroly provádí výhradně technici z klasických STK, kteří tam musejí docházet. Je to zjevně tak nepraktické, že naprostá většina kontrol se provádí v klasických STK a jen zanedbatelný zbytek na kontrolních místech v autoservisech, vždy jen technikem STK, nikdy ne mechanikem autoservisu.
A přesto všechno, jediné řešení, které v článku na novinkách najdete, je deregulace technických kontrol, tedy aby STK byly v autoservisech a garážích a bylo jich tisíce. Je to zjevně tak absurdní, že by i redakce tradičních médií měla zpozornět. Jak uvádí za STK ČR Luděk Šíp: „STK jsou regulována, aby se nepodvádělo. Emise jsou deregulované a zjevně se na nich podvádí. Je na místě se zabývat otázkou, zda je to dobře. “
V médiích se také často připomínají silniční kontroly emisí, které provádí Centrum služeb pro silniční dopravu spolu s policií. Objevují se tvrzení, že na silnici kontrolovaná auta mají krátce po pravidelném měření emisí na SME nebo STK. Podle statistik je však průměrná doba od pravidelné technické kontroly 14 měsíců. A co se s motorem a emisním systémem může stát za déle než rok snad netřeba vysvětlovat.
Média také zapomínají uvést, že policejní zpráva s výsledky silničních kontrol emisí, kterou projednala vláda ČR, uvádí že ze zahraničních vozidel bylo 100 % emisně nevyhovujících. Jak moc se pak zahraniční vozidla podílí na policejních statistikách emisně nevyhovujících aut při silničních kontrolách se již neuvádí. I to „novinky.cz“ opomněly.
Otázkou pak je samotná relevantnost silničních měření emisí. Jak za STK ČR připomíná Luděk Šíp: „Ze záběrů v médiích vidíme techniky, kteří měří emise na silnici s přístrojem přikrytým lepenkovou krabicí, aby na něj nepršelo.“ To už o lecčems vypovídá.
Je veskrze pozitivní, že novináři a veřejnost mají zájem o zlepšení emisí z automobilové dopravy, ale řešením není plivat špínu na STK, která nejsou viníkem tohoto stavu. Je třeba pojmenovávat skutečného viníka, kterým je téměř nekontrolovaný a neregulovaný systém “garážových” emisních stanic. Řešením je důsledná kontrola měření emisí a tvrdé postihy pro podvádějící. Je dobře, že ministerstvo dopravy zatím má odvahu touto cestou jít.
