Kdo je desetiletý Vojtěch Fišera? Klavírní a houslový virtuos a jeden z největších jičínských talentů století
„Vlastně se projevoval už od narození. Měli jsme keyboard a Vojtík od doby, co se trochu naučil klávesy, tak hrál a skladby už od počátku dávaly smysl. Přitom nikdy nehrál dětské skladby. Vždy ho zajímala klasická hudba a pokoušel se zahrát to, co slyší. Důležité byly i varhanní koncerty na Bradech, které poslouchal,“ popisuje samotné začátky maminka Kateřina Fišerová. „Vojta si vždy najde těžkou skladbu, se kterou přijde za paní učitelkou s tím, že to chce hrát,“ doplňuje maminka, která s Vojtou absolvuje všechny akce, výzvy i soutěže a při čekání v mezidobí zažívá opravdová napětí. Ovšem stres, ten se Vojty nikdy nedotkne. Na rozdíl od jeho doprovodu.
Po klavíru Vojtu zaujaly housle a začal navštěvovat hodiny s učitelkou Ludmilou Krčmárikovou. Velice rychle si nástroj osvojil. „Housle se mi začaly líbit a přilákaly mě,“ konstatuje virtuos.
Dne 9. prosince 2023 se Vojtěch Fišera zúčastnil své první soutěže v životě – soutěžní přehlídky Antonín Dvořák mladým v pražské konzervatoři. Ve své kategorii dětí do 10 let získal 1. místo.
Následovala soutěž základních uměleckých škol, která sestává z několika kol: školního, okresního, krajského a celostátního. Vojta soutěžil ve hře klavír i na housle a samozřejmě se probojoval do celostátního kola. V něm stanul před porotou, v jejímž čele usedl Pavel Šporcl, a jednoznačně sebral 1. místo v houslích a 2. místo ve hře na klavír. Pro Vojtu bylo ohromným zážitkem, že mohl hrát na klavír Fazioli, a že mu pogratuloval osobně pan Šporcl, od kterého obdržel smyčec pro velké housle. Teď jenom do nich dorůst.
Následovala třetí soutěž, a tím pádem i třetí nastudovaný repertoár. Dosud nejtěžší, protože na pražské soutěži Prague Junior Note už se hraje drsně. Vojta zahrál na klavír sonátu Josefa Myslivečka. V porotě zasedal klavírista, profesor Ivan Klánský, který jičínskému fenoménu udělil neuvěřitelných 24 bodů z možných 25. Vojta celkově získal 3. cenu.
Ani to nestačilo a Vojta do konce školního roku stihl ještě jednu houslovou soutěž. Byla to mezinárodní Kociánova houslová soutěž v Ústí nad Orlicí, na níž se jičínské želízko v ohni setkalo s dosud největší konkurencí, protože už se nehrálo jenom v českém rybníčku. Převzal čestné uznání prvního stupně a celkově obsadil úžasné 8. místo. Opět se setkal s Pavlem Šporclem, který byl už „starým známým“, a vůbec poprvé si Vojta vyzkoušel hraní v orchestru, kdy ze soutěžících bylo sestaveno hudební těleso. Téměř s nulovou přípravou si Vojta hru v orchestru opravdu užil. „Hráli jsme tam ale lehké věci a doufám, že příště to bude trochu těžší,“ zhodnotil při našem rozhovoru desetiletý muzikant a setkal se s mlčením, protože na takové hodnocení se vážně nedá nic říct.
Ale o tom ten zápal Vojtěcha Fišery je. Jeho mimořádnost tkví v mnoha ohledech, nejvíce pozoruhodná je však rychlost, s jakou si dokáže osvojit složitou skladbu. Žádná výzva pro něj není nemožná, vše ho láká a často si až troufale stěžuje, že klasické kusy by mohly být delší. Také koketuje s činohrou, a dokonce i s myšlenkou, že začne hudbu skládat.
„Hudba je můj svět. Když nehraju na nic, což je málokdy, tak mi to chybí a chci zpátky,“ říká Vojtěch Fišera s tím, že když nehraje, tak hudbu rád poslouchá, což se hodí hlavně při dlouhých cestách na soutěže, kdy automobil zní jako orchestr. „Na soutěžích a na kurzech objevím nějakou věc a potom žebrám u paní učitelky, dokud mi neřekne, že můžu,“ dodává lišácky, zatímco zmíněné pedagožky v dobrém vrtí hlavou.
Vojta se o prázdninách věnuje kurzům, aby nabral nejenom zkušenosti, ale i kontakty na proslulé učitele hudby. Mimo jiné ho čeká v druhé polovině prázdnin Akademie MenART. Tak Vojtovi přejme, aby mu zápal vydržel, neboť talent je jedna věc, byť ohromně nezbytná, avšak chuť, horlivost, zájem, pracovitost a ctižádost jsou rovněž důležitými atributy pravého umělce.
