Devadesátiny modřanských kanoistů – rozhovor s Janem Zimčíkem
Na středu 1. listopadu připravil modřanský oddíl rychlostní kanoistiky každoroční slavnostní zakončení sezony. V letošním roce byla tato oblíbená akce navíc spojena s oslavou 90 let od založení oddílu. „Tradičně něco napíchneme na gril, budou párky v rohlíku a malina i pivo, když máme ty narozeniny :-) “ stálo mimo jiné v elektronické pozvánce, určené především členům a přátelům oddílu. Program v areálu loděnice začal krátce po půl sedmé, kdy byli za přítomnosti starosty Prahy 12 Vojtěcha Kose vyhlášeni nejlepší závodníci a závodnice uplynulé sezony. V rámci doprovodného programu vystoupily se svým představením nejprve děti a následně také jejich trenéři. V areálu loděnice byla k vidění také výstava mapující zajímavé okamžiky z devadesátileté historie oddílu a v průběhu večera došlo i k mnoha přátelským setkáním.
Při této příležitosti jsme se setkali s jedním ze současných trenérů, panem Janem Zimčíkem, a položili mu několik otázek.
První z nich směřuje, jak jinak, než do historie klubu, jehož kulaté výročí si připomínáme. V průběhu oněch již několikrát zmíněných 90 let vzešlo z Modřan několik výrazných osobností tohoto sportu, včetně olympioniků a mnohanásobných účastníků mistrovství světa (např. Rudolf Pěnkava, Ladislav Souček, Vladimír Dolejš či Jiří Svoboda). Kdo a proč je vám osobně z bývalých modřanských závodníků nejbližší?
Osobně mám nejblíže k Jiřímu Svobodovi, hlavně proto, že se vídáme v loděnici, jelikož Jirka je stále aktivním sportovcem a členem oddílu.
V průběhu uplynulých devadesáti let se klub několikrát dostal do krizových situací, kdy to s jeho existencí nevypadalo úplně ideálně, přesto se ale díky obětavým lidem vždy podařilo krize překonat a pokračovat dál. V jaké situaci se nachází klub nyní? Jak širokou máte členskou základnu a na co se u svých svěřenců primárně zaměřujete?
V současné době máme zhruba padesátičlennou základnu, která se skládá ze závodníků mládeže ve věku 6–18 let. Mírně převažují kluci, ale v porovnání s minulostí se to hodně zlepšilo a holky už v počtu kluky skoro dohnaly.
Je tento sport vhodný pro všechny uchazeče, kteří se nebojí vody, nebo musí přece jenom splňovat nějaká kritéria?
Rychlostní kanoistika je v podstatě vhodná pro všechny (větší silnější nemusí jet vždy rychleji než menší slabší, jelikož na kajaku si vezete vše s sebou). Tento sport je v tomto ohledu docela spravedlivý, hlavně u mládeže. V dospělosti už samozřejmě pro vrcholovou úroveň nějaké konkrétní dispozice potřebujete.
Je z vašeho pohledu náročné nadchnout současnou generaci, o které se mnohdy tvrdí, že ji zajímá více svět virtuální než reálný, právě pro váš sport. Máte pocit, že současné děti jsou méně fyzicky zdatné a změnil se například nějak přístup k tréninku v porovnání s předchozími generacemi?
Určitě je dnes náročné nadchnout mladší generace něčím reálným, vždy je jednodušší mačkat display mobilu nebo tlačítka klávesnice, když pak nemusíte řešit reálné následky virtuálních činností. Ale reálná výhra v závodě nebo postupné zlepšování výkonu určitě posílí osobnost mnohem více :-).
To asi platí obecně, a jelikož se mění doba, tak se mění pochopitelně i přístupy. Důležité je, aby si toto uvědomovali hlavně rodiče a pokusili se děti vést i k nějaké reálné činnosti, to za ně my jako trenéři nevyřešíme.
Jak moc „bolí“ stát se rychlostním kanoistou? Kolik času věnujete tréninku a jak vlastně takový běžný trénink probíhá?
To není tak jednoduché říct, jelikož záleží na tom, co znamená stát se rychlostním kanoistou. Přihlásit se do oddílu tolik nebolí, horší už je naučit se na rychlostním kajaku jezdit, a pokud máte olympijské ambice, tak to už bolí hodně.
Kolik času strávíte v rámci tréninku na vodě a jakou roli hraje takzvaná „suchá“ příprava v posilovně.
Na vodě trávíme asi 2–6 tréninků týdně, podle věku a aktuální předzávodní přípravy. Suchá příprava je poměrně hodně důležitá, a i v hlavní sezoně zabírá 25–50 % tréninku nejen v posilovně a tělocvičně, ale třeba i v běhu. V zimní sezoně je například jako vhodný doplňkový sport běh na lyžích.
Máte v současné době v týmu nějaké šikovné sportovce, ve kterých vidíte potenciál stát se třeba i olympijským vítězem? :-) Letos Českou republiku úspěšně reprezentovala na závodech Olympijských nadějí v polské Poznani naše svěřenkyně Zuzana Hanušová, která získala stříbrnou medaili na trati 1000 m.
Z výstavy fotografií, která byla k vidění v loděnici v rámci oslav vašeho výročí, bylo patrné, že společný čas netrávíte pouze tréninkem, jaké další akce a aktivity společně podnikáte?
Jelikož náš oddíl pracuje s mládeží, je pro nás důležité rozvíjet všestrannost a naučit mládež nejen jezdit na kajaku, ale třeba i správně plavat, běhat nebo jezdit na kole či na běžeckých nebo sjezdových lyžích, proto pořádáme každoročně zimní i letní soustředění. V letní sezoně pak máme zařazeny společné tréninky na horských kolech a v zimní sezoně tréninky v bazénu.
Jaké máte plány do budoucna a co byste oddílu přál do dalších 90 let?
Rádi bychom udržovali a zlepšovali podmínky pro rozvoj mládeže v Modřanech, a to hlavně v souvislosti s plánovanou výstavbou nové loděnice, a v neposlední řadě úspěšně pořizovali vhodné vybavení pro svěřence, což není vůbec jednoduché, a to nejen finančně, ale i organizačně. Proto bych chtěl i touto cestou poděkovat všem sponzorům a těm, co se snaží jakoukoli cestou pomoci zajistit tyto podmínky. Do dalších 90 let bych popřál oddílu spoustu šikovných svěřenců, obětavých trenérů, štědrých sponzorů, a hlavně aby pořád vznikaly pevné kamarádské vztahy.
